Rodičovské schůzky

Blíží se konec školního roku a probíhají poslední schůzky učitelů s rodiči. Také se jim říká hovorové hodiny, které probíhají tak, že rodiče stojí před učebnou a po jednom se vchází k paní učitelce nebo panu učitelovi. Při čekání se toho lze hodně dozvědět. Například, jak upéci bábovku, jak si stojí Sparta v tabulce, kolik dáte za benzin nebo jestli poletí v létě modrá barva.

Řada se pozvolna posouvá a čím blíže stojíte ke dveřím, tím více se mění téma hovoru na školní problémy. Probírají se obědy a přes UHO (univerzální hnědá omáčka) se dostanete až na hodnocení učitelů.

Potom se ozve „další“ a vstupujete do třídy. Se stísněnými pocity prozradíte své jméno a tudíž i jméno potomka. Nevím, proč se tomu říká hovorové hodiny, protože vůbec nehovoříte, ale pouze posloucháte historky, kterým by spíš slušel název „ horrorové hodiny“. Zdá se vám, že se vyučijící určitě spletl a popisuje dítě někoho jiného. Tak asi pět minut posloucháte, nevěříte vlastním uším a nakonec slibujete, že se potomek určitě zlepší, bude hodný, poslušný a už nikdy nebude vykřikovat bez vyvolání.

Kapitola sama pro sebe jsou poznámky v žákovské knížce. Někdy jsou stručné, jako například : ruší hlučí, křičí, vstává, lelkuje, nepíše, nereaguje. Část z toho by se dalo použít i na naši automatickou  pračku, také někdy ruší, hlučí a nereaguje, ale zatím pere, tak si ji necháme, stejně jako potomka. Třeba půjde napravit, i když s blížícími prázdninami to bude stále těžší a těžší.

Další pohromou před blížícími prázdninami jsou školní výlety. Pro děti poslední možnost ukázat vyučujícím, co v nich ještě zbylo  za energii a pro kantory šok, z kterého se potom budou dva měsíce zpamatovávat.

Výlety předstihly školy v přírodě. Trvají déle a mají mít charakter vyučování, což chápou učitelé, ale méně již žáci.

A ještě bych se vrátila ke třídní schůzkám.  Ty se liší od hovorových hodin tím, že se v lavicích vymění děti se svými rodiči, jen učitel zůstává stejný. Hodnotí třídu jako celek, takže si již nepřipadáte jako na pranýři. Naopak učitel se snaží obhájit své výchovné metody. Již se nestává, že děti bije nebo že musí klečet na hrachu. I když, co si budeme povídat, někdy to chce asi velkou sílu zůstat nad věcí nebo lépe řečeno nad žákem.

Tak ať ten poslední měsíc rychle uteče  si přejí nejen žáci, ale i učitelé s rodiči.