Nejprve to vypadalo na nachlazení.
Adámek dostal antibiotika, ale protože se jeho stav nezlepšoval, ve znojemské nemocnici mu vzali krev.
Další zastávkou už byla brněnská dětská onkologie. Z banální virózy se nakonec vyklubala leukémie.
Bála jsem se, mísilo se ve mně všechno dohromady, ale všechno je to strach, nic jiného....
Spustilo se kolečko nepříjemných procedur. Chemoterapii Adámek podstoupil v několika blocích. Kvůli nemoci se mu zvětšila slezina a měl několik týdnů velké bolesti. Nakonec mu ji lékaři odstranili, místo deseti centimetrů měřila skoro třicet.
Při léčbě lékaři pravidelnými odběry zjišťují, jak chemoterapie účinkuje. V Adámkově případě nezabírala úplně a tak by prý hrozilo, že se nemoc vrátí.
Rozhodli se proto pro transplantaci kostní dřeně.
Dárce Adámkovi hledali v českém i světovém registru. Měli jsme velké štěsti, protože se našli dva vhodní dárci. Zpětně jsem zjistila, že bohužel každý čtvrtý nemocný vhodného dárce vůbec nenajde?
O dárci víme to, že bydlí v Německu a je mu 40 let.
Dvanáctého prosince dorazil do pražské motolské nemocnice kurýr z německého Frankfurtu, který Adámkovi přivezl dárek nejvzácnější - novou kostní dřeň.
Dárcovství je anonymní, dárce tedy neví, kam jeho dřeň doputovala. Máme však možnost napsat mu prostřednictvím registru. Adámek už namaloval jako poděkování krásný obrázek, na kterém je celá naše rodina včetně pejska....
Před pár dny se darovaná kostní dřeň přihojila a začíná pomalu vyrábět důležité bílé krvinky. Adámkovi tak mohli lékaři zrušit sterilní režim a před pár dny ho na den odpojovat od infuzí. Může se pohybovat po transplantačním boxu a na pár hodin denně k němu chodí na návštěvu i tatínek.
Máme před sebou ještě dlouhou cestu a věříme, že nás dovede k úplnému uzdravení.
Rodičům vážně nemocných dětí velmi rychle přibývají ke starosti o zdraví jejich potomků i praktické záležitosti. Přestala jsem pracovat, ale stále platím zdravotní, sociální a spousty dalších pravidelných plateb. Když se srovnáte s tím, že máte nemocné dítě, řešíte, co všechno musíte platit. Podržela nás velká spousta kamarádů a známých. Pomohl nám výtěžek z prodeje Kalendáře pro život Pavlíny Prokůpkové a hodně i Nadační fond Dobrý anděl....
Před časem jsem tady na Fleru a také na Facebooku vyvěsila výzvu pro švadlenky na výrobu kapsičky na katetr s dětským motivem. Vypozorovala jsem, že je až neskutečné, jakou radost může dětem v nemocnici udělat obyčejná pěkná látkové kapsička, ve které mají schovaný katetr - hadičky, kterými dostávají léky nebo barevný polštářek?
Spustila se hotová lavina. Kapsičky už slouží v nemocnici v Brně i Praze a brzy začnou přibývat polštářky pro děti.
Minulý rok byl pro naši rodinu opravdu pestrobarevný. Tmavé dny plné smutku a strachu se střídaly se dny radosti a naděje. Ač se to možná můźe stát neskutečné, nebudeme na to vše vzpomínat jen špatně. Zažili jsme chvíle, které bych nepřála nikomu a naopak úžasné věci, které bychom si bez těch špatných jen těžko uvědomili a užili.
S pokorou děkuji za vše.
Poznali jsem spousty lidí, kteří nám podali pomocnou ruku, když jsme to nejvíc potřebovali, kterých si vážíme a víme, že jsou a budou nám oporou stále. Za to jim s celého srdce DĚKUJI.
Iveta Hlobilová
