Manžel začal před nedávnem vzpomínat, jak když byl malý, dávali ven kýbl s vodou v mrazu a jak se s kostkou ledu vyblbli. Dala se válet po kopci, rýt do ní apod. dokonce si povzdechl, že si vždycky přál udělat z ledu malý hrad. A protože venku jsou teď opravdové mrazy, tak za chvíli už "tancoval" přes pokoj s kýblem vody a nenápadně ho strčil za dveře, o to přece nesmí ochudit našeho tříletého syna, ne? :-D A tak jsme druhý den hleděli všichni tři do kýble s rozzářeným pohledem. Jedna kostka ledu na vyblbnutí byla a tak večer byl za dveřmi už druhý. Hned ráno ho šel opět zkoušet, ale protože nebyl na mrazu tak dlouho, tak se místo pevné kostky utvořila jenom krusta, uvnitř které byla ještě voda. A tak z jedné strany "vydloubal" díru, vodu vylil a před chvíli v ní zažnul svíčku....no řekněte není to romantika? :-)

AKA