S podzimem nám začal čas plynout prazvláštním způsobem.  Přestěhovali jsme se z košíčku do hnízda, což má hned několik výhod. Ptáčátka mají blíž k přírodě, do světa handmade vstoupil definitivně i můj milý Rjabinnik a přibylo nám do rodiny spousta malých přátel.

Ani nevím, jak se vlezou do tak malého prostoru všechna ta klubíčka vlny, pastelky, ulity, korálky, a teď navíc dláta, pilky, nože a kupa hoblin. Něco se změnilo. Prostor se zvětšil a já, i když fyzikou a matematikou zcela nepolíbená, musím konstatovat, že má strýček Albert pravdu. Tvoříte-li pro děti a s dětmi, čas i prostor jsou relativní…

Hlavou se mi honí různé teorie. Mozek mám nastavený pro vnímaní intuitivní a celkově jsem zaměřena jiným směrem, přesto jsem vyplodila celkem jednoduchou rovnici.

Nobelovu cenu asi nedostanu, ale strýček Albert by ze mne měl jistě velkou radost.

Před pár dny jsem našla na chodníku podobně jednoduchou rovnici:

Pamatujete? Kolik lavic, laviček, chodníků je nesčetněkrát popsáno jednoduchými a celému světu srozumitelnými značkami… V duchu se musím usmívat.

Jestli máte svoji rovnici, nevymýšlejte zbytečné teorie, aby se neztratilo kouzlo jednoduché říkanky… Velká láska letí světem…