Byla jsem v korálkovácím rauši z Beatrice a musela jsem běžet dál. Rozhodla jsem se techniku použitou na ni něčím ozvláštnit, tak jak se snažím u všeho co se mi dostane do ruky. A tak jsem prvně začala rozšiřovat pásek, prvně to vlastně mělo být rozšíření, pak to nakonec byla peříčka. A dalo to práci, dělala jsem na tom dva dny, byla jsem neustále vyrušována a to nepočítám Terezku :)
Pride znamená "pýcha", možná to je i má pýcha, že jsem s tím vším nepraštila do kouta, ale hlavně je to pýcha pávů, jejichž peří mě inspirovalo. Vznikl zase další originální kus s možnosti dalšího využití stylizovaných pírek. Ne že by nebyly chvíle, kdy jsem se bála, že to nevyjde, že ty dva dny práce přijdou nazmar. Zvláště když jsem začala náhrdelník dělat znovu a první pokus raději schovala před svýma očima. Takových nepovedených nebo raději testovacích kusů se tu někde válí více. A určitě nejsem sama, kdo má doma kousky náhrdelníků nebo po jednom kusu náušnice.
Nakonec vznikl kousek, který na svou dámu počká nějakou chvíli, nemá tolik líbivou barvu, snad kdyby byl černý... Jenže on nemohl být černý, musel být právě v oné podivné petrolejové barvě, která není ani zelená, ani modrá. Když už byl náhrdelník hotov, hledala jsem správné zapínání a naštěstí jsem jej našla. Snad jsem neudělala chybu s tou stříbrnou barvou, naštěstí jsem počítala s tím, že bych ho na přání zákazníka změnila a podle toho jsem náhrdelník ukončila.
A focení bylo jen třešničkou na dortu, fialová Beatrice se mi fotila poměrně špatně, petrolejová byla jen o něco lepší. Nepřálo mi světlo a nebo ta barva? Nakonec to vyšlo a já se mohu pochlubit.
