Pro svůj první rozhovor jsem si vybrala někoho, koho monžá znáte. A pokud ne, tak se to musí napravit! =)

Veverkal, neboli vlastním jménem Romana, prodává své úžasné šperky tady na Fleru a z jejich prodeje sponzoruje záchrannou stanici pro veverky.

Sama u ní pravidelně nakupuji a mám dobrý pocit z toho, že jsem si udělala radost a ještě jsem pomohla dobré věci =)

Budu moc ráda, když vás tento rozhovor inspiruje k pomoci. Ať už to bude pomoc zakoupením nějakého Veverčina šperku, nebo například virtuálním adoptováním veverky.

A jdeme na otázky. Vzhledem k tomu, že je jaro a jak sama Veverka řekla - budeme nacházet vypadlá veverčata, budu rozhovor směřovat právě tak, abychom věděli, co s nimi.

 

1) První otázkou tradičně bývá proč máte přezdívku jakou máte, ale v tomto případě je to myslím jasné. Místo toho se vás zeptám, jak dlouho už se veverkám věnujete a co vás k tomu přivedlo?

 ´

Péči o veverky-provozu záchranné stanice se věnuji přes tři roky. Stanici jsem založila v roce 2007. Důvodem založení stanice byla moje velká láska k veverkám. Naši první veverku jsme dostali v roce 1999 ze záchranné stanice ve Vlašimi. Byla to samička bez jedné zadní nohy a prožila s námi 8let života. Po její smrti jsem se rozhodla založit stanici na pomoc osiřelým vevrčím mláďatům, protože jsem si život bez veverek už nedokázala představit. Veverka je velmi aktivní a činorodé zvíře, velmi ráda je pozoruji a trávím s nimi všechen svůj volný čas.

´

2) Jak moc je taková záchranná stanice náročná na provoz? Myslím tím, bylo těžké ji založit? Najít vhodné místo a přetrpět byrokracii? Máte nějaké stálé sponzory, nebo vše závisí na ochotě lidí kolem?

 ´

Provoz stanice stojí ročně okolo 40tisíc. To jsou náklady na živení zvířat a nutnou vetrinární péči. Veškerou péči zvířatům zajišťju sama bez nároku na honorář. Monentálně nemáme žádného sponzora a ani stát nám na provoz nepřidává žádné peníze. Do loňského roku nám 20tisíc dávala pražská záchranná stanice, pod kterou jsme byli přidruženi. Jednalo se o část příspěvku od Českého svazu ochránců přírody. Nyní má pražská stanice velké problémy a nadále nás spolufinancovat nebude. Jsme tedy odkázáni pouze na drobné částky od dárců a nálezců veverčat. Velkou část nákladů stanice hradím ze svého výdělku z prodeje šperků. Založení stanice samozřejmě znamenalo mnoho papírování, běhání po úřadech atd. Veverka je v ČR chráněným živočichem, k jejímu chovu je nutná vyjímka ze zákona 114/1992 sb.Každé přijaté zvíře tedy musí mít vlastní protokol o nálezu, poskytnuté péči,zdravotním stavu aj. Největší zátěží je nedostatek peněz na stavbu nových, potřebných voliér pro trvale handicapovaná zvířata. Tito jedinci nemohou být vypuštěni zpět do přírody a zůstávají trvale v naší stanici. Aby zde mohli zůstat, potřebují velké venkovní voliéry a to samozřejmě vyžaduje nemalé částky za nákup materiálu na jejich stavbu. Stanice je na našem vlastním pozemku, který navazjue na roszáhlé Slapské lesy. To je výhodné pro vypouštění odchovaných veverčat zpět do přírody. Mláďata jsou vypouštěna přímo z voliér do známého prostředí. Okolí stanice je vybaveno podpůrným systémem budek a krmítek, pro usnadnění prvních dní veverčat na svobodě.

´

3) Jak by mohl člověk jako já (obyčejný mudla, který o veverkách ví jen to, že jsou roztomiloučké) vaší stanici pomoci? Kromě koupě vašich šperků (odkaz v úvodu), jaká je ještě možnost?
´
V současné situaci nejvíce potřebujeme peníze. Pomohou nám samozřejmě i malé částky od dárců, ale pokud by se našel stálý sponzor, vytrhlo by nám to trn z paty. Nevím, jak dlouho budu schopna financovat stanici převážně ze svého, přece jen mám i jiné finanční závazky, např. uživit 9 koní, kteří u nás žijí. Pomohou nám i věcné dary ve formě ořechů-nejlépé vlašské ve slupkách,slunečnice a jiná semmena, proutěné košíky atd. Velmi nám také pomůže šíření informací o naší stanici. Je období jara a mláďata právě v tomto období padají z hnízd. Je nutné, aby co nejvíce lidí vědělo, co při nálezu veverčate dělat a že je potřeba aby jej předali do rukou odborníků. Jedině tak má osiřelé mládě šanci vrátit se zpět do přírody a přežít v ní. Mnoho lidí má snahu si vevečího nalezence nechat a laickým neodborným přístupem jej odchovat. To bohužel vede ve velkém množství případů ke smrti mláděte. Pokud již takto odchované mládě přežije, nelze jej kvůli vazbě na člověka-imprintingu -vypustit na svobodu. V naší stanici jsou mládata odchovávána co nejvíce přirozeně, vždy se snažím dávat do odchovných klecí několik stejně starých veverčat-jak by tomu bylo v hnízdě matky. Tím se zabrání škodlivému přilnutí k člověku. Ve dvou měsících jsou veverčata přemístěna do venkovních prostorných voliér, kde se rozběhají, osvalí a otuží před vypuštěním. Bez toho by v přírodě neměla vůbec šanci na přežití a stala by se kořistí prvního predátora, kterého by potkala.

´

4) Existuje nějaký seznam stanic? Lidé mají svou stodvanáctku, je nějaké univerzální číslo i pro zvířata, nebo si vždy musíme vyhledat nebližší stanici sami? Bydlím v Hradci Králové a přiznám se, že jediná záchranná stanice pro zvířátka, o které vím, je v Jaroměři. A ta má spíš odbornost na dravé ptáky. Jednou jsem jim volala kvůli netopýrovi, bylo to pozdě večer a oni samozřejmě nemohli přijet. Co tedy dělat, když už najdu nějaké veverčí mládě? Jak se postarat o to, aby bylo v bezpečí, než se do stanice dostane?
´
Sezam záchranných stanic nejedete na stránkách Českého svazu ochránců přírody. Tam jsou stanice rozdělené podle regionů a jsou vždy i uvedena telefoní čísla. Když najedete veverčí mládě je v první řadě nuté je zahřát-stačí v dlaních, případně použít výhřevnou dečku na nejmenší výkon. Mládě má podobnou teplotu jako člověk, pozor tedy aby jste je na výhřevné dečce nepřehřáli. Stačí případně i plastová láhev naplněná horkou vodou a zabalená do ručníku-k té pak mládě přiložíme. Pak ihned volejte nejbližší záchrannou stanici, nebo přímo k nám do stanice Veveruška na tel 604 660 916. Telefon mám zapnutý stále i v noci a pro mládě si, pokud ho nálezce nemůže přivést přijedu. Nálezce může, ale nemusí výjezd zaplatit. Pro mláďata budeme jezdit, pokud na to i nadále budeme mít finance. V loňském roce jsme do stanice přijali okolo 45 veverek a velká část z nich byla úspěšně odchována a vypuštěna na svobodu.

´

5) A co nějaké krmení? V případě, že by mládě muselo u záchranců chvilku vydržet (dokud nebude převezeno na stanici), je něco, co mu můžeme dát papat, aniž bychom mu tím ještě více ublížili?

´

Mládě bez krmení vydrží poměrně dlouho. Neodborným krmením může laik více ublížit než pomoci. Je nutné znát techiku krmení a důležitý je i věk mláděte. Neodborným krmením se mládě velmi snadno zahltí, nebo mléko vdechne a následně dostane zápal plic a zemře. Proto pokud bude mládě u nálezce méně než 4 hodiny, tak raději nekrmit. Mláďata do 1měsíce věku krmím Tatra mlékem ředěným v poměru 2:1 slabým heřmánkovým čajem.Jeden díl čaje a dva díly mléka o tučnosti 8,5%. Lepší je samozřejmě mléko kozí a čerstvé. Starší mláďata již u nás dostávají speciální kaše pro kojence. Mláďata ale před prvním krmením zavodňuji speciálním roztokem. Také je nutné aby nalezené veveře co nejdříve viděl věci znalý veterinář, který pozná, zda má mládě dýchací problémy a nasadí včas antibiotika. Mnoho mláďat je nechlazených z delšího pobytu na studené zemi. Také mají často vnější parazity. Největší chybu, jakou může nálezce udělat je, že mládě odbleší některým ze sperjů na psi. Tím jej zaručeně zabije. Veverčata všechny tyto přípravky velmi špatně snášejí. Proto v žádném případě neodblešovat chemicky, pouze ručním odchytem!

´

6) A přiznám se, že mi došly nápady na otázky, je ještě něco, co je potřeba říct? Případně máte nějaký vzkaz pro čtenáře?

´