Začalo to vlasy...ne vlasy loutky, která měla posléze vzniknout, ale mými vlasy. Kdo máte dlouhé vlasy, možná se vám to občas stalo, že se vám to někde uvnitř nich zašmodrchá. A i když několikrát denně rozčesáváte, ten šmodrchanec tam někde je. Není vidět, ale vy o něm víte. No a já mám hodně dlouhé vlasy... Jednou večer jsem se rozhodla k radikálnímu zásahu (ne nůžky to nebyly). Začala jsem vlásek po vlásku rozplétat, co se zadrhlo. Šlo to pomalu a já měla čas přemýšlet, drobné tahání mě udržovalo ve střehu. Přemýšlela jsem o věcech, které jsem měla udělat a neudělala a o věcech, které se udělat ostýchám nebo bojím. A už jsem u loutky. Když mi bylo devatenáct, hlásila jsem se na loutkárnu do Prahy a jaksi neuspěla. Netušila jsem, že to chce víc soustředění a oddanosti pro věc. Že to chce být opravdu rozhodnutá! A zkoušet to a zkoušet. Lásku k loutkám mi to nevzalo, naopak. Když jsem pak z vlny před lety dělala první figurky všechno se vrátilo a já měla pocit cesty. Trvalo dlouho než jsem si vlnu osahala a začala s brožemi. Pak v komentářích pod brožemi bytostmi padlo, že bych mohla zkusit loutky. A jsem zpět u vlasů a šmodrchance. Nevěděla jsem jak s loutkou začít. Tak mě přitom rozplétání napadlo, že jako vlásek po vlásku dávám vlasům volnost, budu i kousek po kousku stavět tu loutku. Však on si materiál i loutka sama řekne jak dál...

A k loutce samé jen tolik. Měla jsem rozmyšlen systém kloubů (jen jestli to bude fungovat jak má), ale podobu jsem nechala na momentální myšlence. Začala vznikat Ta z lesa. Zatím je hotova hlava, trup a první část rukou. Nejprve jsem zbytek trupu chtěla šít, ale se strojem si tolik nerozumím, takže nakonec bude loutka celoplstěná. Šaty budou nejspíš hedvábné. Doufám, že fotky torza někoho nepohorší. nejsou zrovna kvalitní, časem je vymněním. Loutka to bude animační, časem si snad troufnu i na marionetu nebo javajku, která mě láká velmi. Všem, kteří mi píší a posouvají mě, věří mi a dodávají odvahy v další práci moc děkuji! Je to pro mě cenná odezva na vlastní práci...