Trvale je 2. duben Světovým dnem autismu od 18. prosince 2007, kdy Valná hromada OSN přijala prohlášení, předložené státem Katar. Toto usnesení se vztahuje k jednomu ze tří dnů oficiálně vyčleněných pro specifické poruchy – tzv. Dny OSN. Cílem akce je přivést k problematice autismu, pervazivní poruše postihující desítky milionů lidí, celosvětovou pozornost. Autismus je porucha, která patří k nejzávažnějším v dětském mentálním vývoji. Postižené děti kvůli ní dobře nerozumějí tomu, co vidí, slyší a prožívají. V České republice žije podle odhadů až 20 000 autistů.

V tento den se lidé na celém světě zapojují do osvětové kampaně „Light it up blue“, česky „Rozsviťme se modře“, v jejíž rámci se do modra rozsvítí například Empire State Building v New Yorku nebo Opera v Sydney.

A proč modře? Modrá je totiž barvou komunikace a sebevyjádření, což je jedna z oblastí, ve které mají lidé s autismem největší potíže. Pojďme si proto spolu v modrém připomenout fakt, že se současně ve světě každé 110. dítě rodí s poruchou autistického spektra, a že to, co lidé s autismem a jejich rodiny potřebují nejvíce, je porozumění a podpora. 
Rozsvítit se modře můžete jakkoliv – modrou žárovkou ve svých domovech či kancelářích, můžete se do modré barvy obléknout nebo si na oblečení připnout modrou stužku, případně tak, že o této iniciativě budete mluvit.

Následující text pro Vás napsala Deboora

Už jste zažili situaci, že spokojeně večeříte s přáteli a jejich synek má záchvat vzteku jen proto, že dostal bagetu? Věřte, že já ano. Ve chvíli, kdy mu maminka namazala krajíc chleba, se uklidnil a spokojeně si pochutnával na svém oblíbeném večerním jídle. Při další návštěvě s kamarádkou sedíme v obýváku a po celou dobu hovoru se otvírají a zavírají dveře. Je to chlapcova oblíbená hra. Neumí si hrát jako ostatní děti, jeho nevyvinutá jemná motorika nedokáže ani poslat kuličku do důlku, musím mu pomáhat, a stejně používá hřbet ručičky. Na nádraží upjatě, bez mrknutí oka, sleduje starou parní lokomotivu. Vůbec nereaguje na pokyny paní učitelky a jen stojí a kouká. Není schopen pochopit, že některé věci jsou druhým lidem nepříjemné, moc nemluví a pokud ano, tak máte pocit, že za něj mluví robot, nekouká se druhým do očí, ale vypadá to, že hledí skrze vás.

O pár let později potkávám velice příjemnou, usměvavou a pěkně oblečenou ženu s moderním sestřihem, její manžel vypadá stejně upraveně. Před sebou tlačí invalidní vozík připomínající spíše lůžko, ve kterém vozí svou adoptovanou dcerku. Maminka o své holčičce hovoří jako o rodinném sluníčku a sama mi začne vykládat její příběh. Když malou dostali do péče, bylo to naprosto normální zdravé dítko, ale postupně se uzavírala do sebe, začal se zastavovat vývoj, zhoršovat jemná motorika, ztrácela řeč a vše, co se do té doby naučila, zapomíná. Objevila se epilepsie, není schopná sedět, žvýkat potravu a ovládat vylučování. Ani na chvíli nepochybuji o veliké rodičovské lásce k postižené dospívající dívce.

Třetí příběh je o chlapci, který ke svému životu potřebuje obrovský pocit jistoty od rodičů. Pokud se v něm nahromadí úzkost, reaguje nepřiměřeným vztekem, neurvalými hláškami na úrovni dospělého k osobě, která ho rozladila, pokládáním židlí a dříve neuvěřitelným řevem a házením dětského nábytku. Jeho otec byl dokonce napomenut svým známým, že pokud se jeho chování bude opakovat, tak mu jednu dá za něj. Je velice chytrý, v předškolním věku sčítá a odčítá kladná i záporná čísla, násobí a dělí. Není to však jeho primární koníček, pouze pochopil princip. Nejvíce se zajímá o vesmír, nebezpečná zvířata, sopky a zemětřesení. Jednou vedl hovor na téma komunismus. Na svůj věk má velmi bohatou slovní zásobu, ale trpí nesoustředěností, vytváří si vlastní slova, rád též používá výrazy společenky nepřijatelné.

Ačkoli to nevypadá, tak tyto děti mají něco společného. Všechy totiž spadají pod PAS - porucha autistického spektra, do kterého se započítává šest základních diagnóz. Dětský autismus (případ prvního chlapce), atypický autismus, Rettův syndrom - je složitější onemocnění a porucha autismu je jen jeden projev z celé škály (případ dívky), jiná dezintegrační porucha v dětství (infantilní demence), hyperaktivní porucha spojená se stereotypními pohyby, Aspergerův syndrom, který se také dělí do skupin (nechci ale, aby se z článku stala stránka z učebnice), případ posledního chlapce.

Ráda bych vám naznačila, jak se mohou autisté cítit ve světě lidí, kteří touto poruchou netrpí. Představte si, že se najednou ocitnete někde hluboko v historii o nějakých pět set a více let zpátky. Lidé kolem vás chodí a koukají, jak jste prapodivně oblečení, vy byste si zase nejspíš odmítli vzít jejich šaty, často špinavé a propocené, všude by byl prolínající se pach nemytých lidí, vařeného jídla, zvířat, stojaté vody, hniloby a dalších, pro moderního člověka, nezvyklostí. Je to úplně něco jiného, než to, v čem vyrůstáme, pach cigaret, motorů, továren a smažených jídel z digestoří restaurací, nerozumíte jejich chování, řeči ani humoru, a pokud by se vás někdo nečekaně dotkl, nejspíš ucuknete. Pro většinu z nás je to nepředstavitelná situace, ale lidé trpící PAS takto, jakoby za sklem, žijí. Někteří poškozují sami sebe, bouchají hlavou o zem, škrábou se, řežou, píchají, většinou mají i nízké IQ, kolikrát nekomunikují. Jiní si zase nedokáží zavázat tkaničky, ale hlava jim jede na víc jak sto procent, žijí v několika světech, jsou velice chytří, mají citlivý čich, sluch nebo zrak, jsou popsány případy, kdy děti odmítají být venku, protože jim vadí šustot křídel motýlů, kteří poletují po zahradě.  Naopak většinou mají velice vysoký práh bolestivosti. V případech, kdy už pomalu nevíme, co bolestí dělat, dítě s autismem si jen posteskne, možná ani to ne a pokračuje dál. Vše berou doslovně. Nechápou ironii, klidně pronesou v plném obchodě, že je ta prodavačka u kasy neuvěřitelně tlustá a ještě se diví, že se na ně zlobí, když vlastně říkají pravdu. Jindy vás desetileté děcko zastaví na ulici a místo pozdravu se zeptá, jestli znáte nějaký konkrétní model lokomotivy a aniž počká na odpověď, okamžitě pokračuje v nekončící přednášce, ve které používá slovní obraty dospělého člověka s odbornými názvy a vůbec je nezajímá, že potřebujete odejít. Jindy bezohledně začnou křičet, třeba uprostřed divadelního představení, že je to nebaví, nebo nahlas komentovat děj a nezajímá je, že se to v danou chvíli nesluší, i když to je nezajímavá část hry. Lidé s aspergerem bývají úspěšní v práci díky svému puntičkářství, pečlivosti a téměř bezchybné detailní znalosti problému ve svém oboru.

Děti s autismem vyžadují každodení rituály, a když je nemají, bývají nepříčetní. Pokud rodič požaduje změnu, musí počítat s velkým odporem v podobě vzteku, ale ve chvíli, kdy vše dítě pochopí, přijímá to za své a až neúnavně vyžaduje i po svém okolí plnění požadované věci do posledního puntíku. Můžu zde jmenovat celou řadu rituálů, tvar pečiva, pořadí, jak se stříhají nehty, každá hračka má své místo a musí tam být postavena nebo položena pokaždé stejně, každý den musí být stejná cesta do školy, školky. Jeden chlapec odmítl spát na dovolené jen proto, že jeho pokojíček má modrou barvu, a tam mají bílé zdi. Proto je třeba je na všechny situace předem připravit, povědět, kdo přijde na návštěvu, co u nás bude dělat, kdy zhruba odejde. Pokud se návštěva k odchodu nemá, určitě ratolest přijde a dost nevybíravě připomene, že už dávno měli přece odcházet.

Doporučuje se s dítětem připravovat denní režim formou ikon nebo fotek, jak bylo již řečeno, s dostatečným předstihem je připravit na změnu, například předškoláka vezmeme do školy ještě před jeho vlastním nástupem na den otevřených dveří, aby si vše mohl prohlédnout a poptat se na co potřebuje, prostředí mu už pak nebude připadat tak nepřátelské, třeba kolem jeho budoucí školy často chodit a povídat si o tom, co tam děti dělají. Podporovat je v jejich koníčku, zastávat se jich před druhými i za cenu toho, že si uděláte nepřátele. Celkově tyto děti potřebují mít velkou jistotu a oporu v lidech, kteří o ně pečují (rodič, asistent ve škole, školce), denní řád, musí vědět, že činnost začíná a končí, dopředu je na změnu připravovat, to znamená, že cestou ze školy či školky si budete povídat o tom, že po příchodu domů si maminka vezme tašku a jde ještě na nákup, popovídat si o tom, co se bude kupovat a dojednat pravidla chování. Tyto děti se totiž nemusí spokojit s tím, jakým způsobem se rovná zboží v regále, a tak se lehce stane, že co jde, přeskládají do komínků. Děti opravdu velice nerady mění to, co je zajeté a funguje, takže je problém je přimět ráno se převléknout z pyžama do oblečení, dobře funguje systém odměn a ony se opravdu spokojí se samolepkou smajlíka, počítají si, kolik jich už za splněné úkoly mají a jsou za to moc šťastné. Moc se mi líbil pořad o Kateřině Kornové, která krásně vypráví o svém autistickém synovi.

Co vidím jako veliký hendikep těchto dětí je, že na nich není poznat žádné postižení, základní onemocnění nepotřebuje k životu vozík ani berle, jen jejich chůze může být jakoby houpavá a potíže s jemnou i hrubou motorikou souvisí se změnami na mozečku, ale stejné či podobné změny mají i děti trpící ADHD. Popravdě, tyto děti bývají velice pěkné v obličeji. Bohužel lidé si o nich myslí, že jsou nevychované, neposlušné a jejich rodičům to zpravidla vyčítají. Nepřiměřené reakce a výbuchy hněvu nepramení z rozmazlenosti, ale z nahromaděné úzkosti a pocitu nejistoty, kterou neumí jinak ventilovat. Pro mnoho lidí je tato diagnóza a chování zcela nepochopitelná a domnívají se, že za čtrnáct dnů by určitě oni dítě převychovali. Troufnu si říct, že s největší pravděpodobností je opak pravdou.

V tomto článku jsem se pokusila jen zlehka nastínit potíže lidí s PAS. O této poruše se dají psát stovky a stovky stránek, tak prosím i za odpuštění, že jsem se třeba o nějakém problému, projevu v chování a jiných věcech nezmínila. Je toho spousta, co jsem nenapsala, ale třeba bude zase někdy příležitost.

Úplně na závěr vás prosím, buďte chápaví, pokud potkáte na ulici maminku s dítětem, které se jeví na první pohled neposlušně, nemusí totiž zákonitě jít o rozmazlenost, ale o mnohem závažnější problém, za který ani rodič ani dítko nemohou.

Koupí některého z následujících výrobků přispějete organizaci Vítej... o.p.s.

Tato akce probíhá v období 2.4.-30.4.2013.

V popisu každého výrobku naleznete banner s upřesňující informací, kolik prodejce věnuje, jedná se o procentní část z utržené částky bez provize fleru a poštovného.

Prodejci po skončení akce poukáží vybranou částku na transparentní účet a z něj bude celková částka odeslána organizaci Vítej o.p.s., která nám vystaví darovací smlouvu - certifikát, který zde zveřejníme. Podrobné informace o množství prodaného zboží, vybraných částkách a prodejcích, kteří se akce účastní, můžete sledovat na profilu IGLOO pomáhá.

Všechny modré výrobky naleznete také zde.

A to není vše, každý den přibývají další výrobky

Pokud jste prodejce, který by se do naší akce chtěl také zapojit ... je to samozřejmě možné a to kdykoliv - vstupem do klubu IGLOO kámoši, kde se dozvíte podrobnosti. Těšíme se na Vás

Za IGLOO gang rozaliems , saturnin, Deboora, mixtum, korálková teta, Hračky do ručky, Plaisir, blazenost