Konečně je tady! I na mé zahradě se růže dostávají do plného květu. Barvy, vůně, tvary... Některé kvetou jen jednou, ale o to bohatěji a voňavěji. Jiné se rozdávají postupně, poslední květy se objeví s přicházejícím podzimem. Ale to je naštěstí ještě daleko.

Necháte-li se pozvat, potkáte růže i virtuálně v Zeleném domě. Růže jako perokresby ze starých časů ve francouzském vintage stylu, anebo v radostných barvách ve stylu anglického venkova.

A jestli vás zajímá, co že to je za růže na fotkách, tak tedy: první je opravdu francouzská Mme Legras de St. Germain ze skupiny Rosa alba. Kvete jen jednou, ale bohatě, bílé převoňavé květy obalí celý veliký keř.

Druhá růže není anglická, ačkoliv jich mám na zahradě také dost. Jen mi hned poránu připadal její orosený květ tak čerstvý a pravidelně poskládaný... Je to nostalgická růže Leonardo da Vinci. Vytváří robustní keř a kvete celou sezonu. Pravda, nevoní, ale má jinou přednost - květy dlouho vydrží a jsou odolné proti dešti.