„Jednou budu na titulní straně Blesku !“ Hřímala na celé kolo kolegyně v práci.“Ten můj otevře šuplík s příbory,vytáhne nůž a chleba či housky krájí nad ním“ .My ostatní jsme se srdečně zasmály a zůstaly věrny tématu dne-pomlouvání drahých poloviček.No,co říci,rozcupovaly jsme je na atomy.Během dne jsem se,alespoň v mysli, probírala tím,co se běžně děje v tom mém hnízdečku klidu a pohody.Jak věčně vrčí můj manžel,že já si krájím i mažu chleba ostrým nožem(přiznejme si,do vynálezu keramických nožů se u nás o ostrých nožích vážně nedalo moc mluvit…)a on i naše dvě nebohé děti si pak nemají čím ukrojit svoji skývu chleba.Někdy si to s úsměvem poslechnu,jindy je všechny pošlu do blízkého háje,že mají ručičky a ten nůž můžou taky někdy umýt.Když jim nestačí dalších deset.Vážně mne nikdy nenapadlo ,nebo spíš na takové ptákoviny nemám čas,sledovat,jak vlastně manžel zachází s nádobím v kuchyni.A tak až včera,čistě náhodou,se mi naskytl velmi zajímavý pohled na moji zákonnou a dosud,kupodivu, stále živou drahou polovičku.

Manžel vzal ze šuplíku keramický nůž(mají „zvláštní režim“,čili každý nůž má  svůj obal aby se nevyštípaly) .Nakrájel chleba.Nůž neumyl a vrátil zpět (konečně vím,kdo to dělá,no počkej !).Vyndal příborový nůž a chleba namazal.Tento nůž dal do dřezu.Myčka je sice hned vedle,ale i tak úspěch .Protože se jednalo o krmení pro psa,naskládal krajíce na sebe a potřeboval to celé nakrájet na kostky.Vzal jiný,čistý ostrý nůž a dokončil gáblík pro psa.Tento nůž též skončil ve dřezu.

Závěrem dodávám,že k večeři chystám drůbeží játra ,ale už od rána uvažuji o tom,že drůbeží asi nebudou.Vezmu dlouhý,čistý a pokud možno ostrý nůž a pravděpodobně jím vykuchám vlastního manžela.Játra jsou zaručeně zdravá,vím čím ho celých 25 let krmím.