Ahoj holky, ahoj kluci!

Dneska měla teda máma divoký sny! Pořád sebou mrskala, div že mě nevystrčila z postele! Asi se od ní odstěhuju a vrátím se do té svojí...no, to asi nééééé ...chichichi

Tak jsem se jí ráno ptal, co to jako mělo znamenat a ona mi vyprávěla jednu příšernou historku. A já jsem zjistil, že to nebyla pohádka, nebo nějaký jiný vymyšlený příběh, kterýma mě tady krmí od rána do večera, normálně se to fakt stalo! Já si na to vzpomínám! Byl jsem sice tenkrát ještě u mamči v břichu, moje stáří zhruba týden, ani o mně s tátou ještě nevěděli, ale moc dobře si to pamatuju! Jen jsem to nějak pozapomněl, ale dneska, jak se o tom mámě zdálo a jak mi to pak vyprávěla, jsem si úplně vzpomněl. Chcete to taky slyšet? Ale je to strašidelné, tak BACHA!!!!

Bylo to takhle jednou v únoru, v neděli, časně ráno. Ještě byla tma. Máma s tátou měli jít večer před tím na ples, ale rozhodli se, že nepůjdou, že by pak tátu stejně akorád bolela hlava, že si radši pěkně pospěji a nevylezou z postele až do oběda. Ale to ještě netušili, že nakonec vstanou už v šest hodin a to pěkně fofrem!!! Máma si v klídku chrní, ale tátu něco budí...že by se mamča tulila? Byla tma, tak na ni neviděl, ale něco ho hladí po stehně, výš a výš...co to jen může být? Radši vstal, měl takový fakt divný pocit...Máma se diví, proč vstává... "Nehejbej se, něco je v posteli!" křičí táta a běží rozsvítit..... " ježíšíííííííí....." ječí máma a letí z postele, div se nepřerazí...přímo středem jejich milované postýlky se plazí HAD!!!!

Chvíli to rozdejchávaji, já v břichu dělám salta a nevím, jestli to vůbec přežiju! Had se ani nehne. " Neni umělej?" ptá se táta...že by nejakný vtípek máminy mladší sestry? "Něco na něj hoď" napadne mamču. Honem, něco co je po ruce....kávová lžička...hmmm, dobrý, ještě se trefit...druhá...sláva, trefila se a had nehne ani brvou (má had brvy???). Táta chytne trubku od vysavače a ďoubne do tý potvory. A potvora se stočí do klubíčka........... Dveře ložnice třísknou. "Tam už v životě spát nebudu!" ječí histericky máma. Táta se klepe, chodí sem a tam, mámě je do breku. "Co s ním?" "No, když se najde zatoulanej pes, volaji se městský policajti, tak je zavoláme na zatoulanýho hada". Táta hned vezme telefon a volá. Nikdo to nebere. Tak volá ma normální policajty, když městký ještě spí. Chvíli něco řeší po telefonu, pak jim nadává, že jako vážně neví, jestli je jedovatej, prostě je žluto-oranžovej a my máme žluto-oranžový povlečení a asi ho teď vyhodíme do kontejneru!!!! "Tak se oblíkni, za chvíli jsou tady." "Já mám oblečení v ložnici."bulí máma v průsvitné košilce. Tak jí táta půjčí svoji mikinu a tepláky, které z ní spadnou a čekaji na záchranu. Za chvilinku přijedou hasiči a policajti, další hasiči stojí o ulici dál. Bytovka plná zvědavých stařečků a stařenek má zase o čem mluvit. "Dobré ráno, tak kdepak ho máte? A musíme se vzouvat?" "Ne, nevzouvejte, hlavně ať už je pryč!!!" " Jé, vy mu dokonce svítíte, aby se tady nebál, jo? hahaha" Frajírek policajt prohledává postel a potvoru hada najde napůl zalezlého v povlaku polštáře. Začne se s nim mazlit a obdivuje jeho krásné zabarvení. Máma ječí na tátu, ať mu dá nějakou igelitku, aby ho už odnesli. Policajt se jen chcechtá , že igelitku snad ani ne a vytáhne látkový pytlík. A KONEČNĚ je nezvaný host pryč!!!

Trvá to pěkně dlouho, než se táta s mámou trochu proberou. Táta se jde opít a máma volá babičku, aby jí šla převlíknout postel, že ona to povlečení nemůže ani nevidět. Přijde i děda a zadělá díru, která vede do stopaček a kterou zřejmě návštěva přišla.

V pondělí to všechno máma povyprávěla holkám v práci a ty jí to ani nechtěli věřit. V poledne ji volá soused, že u baráku je televize a chce s nima natočit krátkou reportáž. Máma telefonuje tátovi, ať to jde vyřídit, než jim dědula nakecá kdoví co. A z táty je mediální hvězda. Večer, ve zprávách na Nově, naklepává peřiny a ukazuje jak šťouchal hada trubkou od vysavače. Hned po odvysílání zvoní telefony obou rodičů a nepřestanou až do půlnoci. To by jeden neřekl, co kamarádů se kouká na zprávy. A o VESELÉ příhodě se mluví ještě asi půl roku.

A jak se tedy had do bytu dostal? Slečna, co tam bydlela před náma, měla takového roztomilého mazlíčka a ten jí jednoho dne utekl...a byl celou dobu schovaný v té díře do stoupaček. Já bych jí dal, kdyby mě přišla pod ručičku!!!

No, tak to byl takový náš příběh, na který už jsme skoro zapomněli, kdyby se o něm dneska mámě nezdálo....

papa Péťa