ČTYŘI A VÍCE

 Už tomu budou čtyři roky, co jsem poprvé použila platelínu ve svých "špercích". Nemohu uvěřit, že jsem po ta léta měla nekonečnou trpělivost s uždibování malých kousíčků a titěrného válení milimetrových žmolíčků mezi palcem a ukazováčkem až do výsledných miniaturních tvarů převážně z řad zástupců zvířecí říše.

Ale už je tomu mnohem déle, co jsem se zamilovala do výroby dírkových komor a absolutně propadla jednoduchému focení bez užití objektivu.

A když se spojí tyhle dvě lásky, může vzniknout opravdu něo velkého.

PRVNÍ

Moje první plastelínová pinhole je sice už hotová, jen z ní nemám ještě fotky, protože neexistuje žádný mezní termín pro ukázání se světu. Vychází hodně z mých šperků a z mého klasického pojetí ptáčků. 

DRUHÁ

Model číslo dvě je zároveň soutěžní příspěvek na RAW Art Wrestling, kterému tak trochu vděčím nejen za motivaci do tvoření, ale hlavně za deadliny!

Téma znělo: VÁLKA S MLOKY

Ta radost ponořit všechny prsty do kilového balení měkké modelíny a hníst ji všemi svaly na rukách. Už žádné drobečkování. Vznikla dírková komora na jedno použití (tak tomu je i u té předešlé, možná proto nechvátám s jejím použitím). Knihou Karla Čapka jsem se inspirovala jen vzdáleně - knihu jsem doposud nečetla. Použila jsem akorát motiv perel jako takového nástroje lidské zhouby. A ačkoliv se může zdát dle vymodelované lebky, že tihle moji malý mloci válku vyhrály, pinholi jsem navrhla tak, aby se při jejím otevření nůž musel prodrat mločí hlavou... 

tadáááá:

...a zde již výsledné fotky, které s mločím tématem také souvisejí:

Vytváření takto dočasných hodnot je otázka osobní prosperity...mám se tedy natolik dobře, že můžu až takto plýtvat - materiálem i vlastním časem? Možná si člověk čas od času takové mloky, co mu vyžerou mozek, opravdu zaslouží...

...a možná je na čase vzít na milost polymerovou hmotu...