Jsem si jistá, že dneska už snad každý ví, jak strašlivý dopad má oděvní průmysl na přírodu, ať už z hlediska čerpání přírodních zdrojů pro masovou výrobu, vytváření zplodin během výroby, ale také způsob, jak se vypořádáváme s tunami oblečení, které skončí nevyužité na spálení. Nebo také jak těžce jsou ve fabrikách na výrobu rychlé módy potlačována práva dělníků na slušné zacházení, bezpečné zázemí a úměrný plat. O dětské práci nemluvě. V tomto článku bych však nerada šla do tak těžkých rovin. Jednak proto, že chci psát o alternativách, které můžeme využívat a jednak proto, že se necítím dostatečně povolaná k tomu tématu psát relevantní informace.

(Pro zájemce o toto téma bych doporučila vyhledat si pojmy fast fashion, green washing, sustainable fashion, slow fashion, ethical fashion nebo se podívejte na kanály youtuberek @Seldona Christina, @Shelbizleee, @Kristen Leo, @My Green Closet nebo z českých youtuberek například @Hana Winkel.).

Může se zdát, že kdo chce začít minimalizovat množství věcí koupených v řetězcích jako je H&M, Zara, Topshop nebo mnoho dalších, musí začít od nuly. Vše, co má doma vyhodit a už se jejich směrem nikdy nepodívat.

Tohle uvažování z nuly na stovku je podle mého názoru nešťastně motivované, jelikož k němu nejčastěji vede pocit viny. Když se necháme motivovat vinou, velmi rychle narazíme na fakt, že prostě nevíme, kde začít a jak se mimo naše známe vody oděvních řetězců pohybovat. A pak vyhlásíme rezignaci nad naším snažením něco změnit, protože udeřila zima a my nemáme pořádný kabát, protože ten v sekáči prostě za boha nejde najít…

Nejde přece hned mít ideální šatník, který se skládá z věcí z druhé ruky a nádherných kousků nezávislých dizajnérů, na které jsme si poctivě našetřili. Je to dlouhodobý proces. A my v Divoženkách se v sekáčích pohybujeme už od základní školy, proto je pro nás jednoduché se oblíkat tam. Ale pro celou řadu našich kamarádek je představa jít do sekáče téměř neuvěřitelná. Vadí jim představa, že to oblečení není nové, že je prostředí sekáčů dost často chaotické, že prakticky nikdy nenajdou to, co přišly hledat (ale nakonec stejně najdou něco, co tam prostě není možné nechat, i když se jedná o svetr v červenci) a hlavně to, že jednoduše neumí hrabat. Takže se nechají odradit po první návštěvě.

Jít nakupovat do sekáče je totiž trochu jiný proces, než jít nakupovat do H&Mka. Musíme změnit uvažování, když se do hledání oblečení v těchto končinách pouštíme. Jednak je potřeba si vyhradit dost času a opravdu projít ramínko po ramínku, protože je pravda, že v sekáčích prostě není prostor mít figuríny hezky nastylizované a řady košil hezky rozložené tak, aby byl zákazník co nejméně namáhán při jejich výběru. V sekáčích jsou všechny kusy nejčastěji pouze jedenkrát a ano, mezi obrovským množstvím věcí, které vyšly z módy a už se tam nikdy nevrátí (nikdy neříkej nikdy!) je někdy únavné hledat ty pravé kalhoty nebo to pravé sako. Ale ono tam někde opravdu je. A tady skoro bez výjimky platí že k těm nejlepším kouskům je potřeba se prostě dohrabat.

Já se už na to dneska dívám jako na svůj koníček. Když se totiž dáte na lov kousků v sekáči, dostane se vám do ruky tolik zvláštních a fantazii podněcujících typů oblečení, že vás proces hledání vážně strhne. Taky mám možnost vyzkoušet si věci, které v obchodě nechávám bez povšimnutí, protože mě prostě zajímá, jak to vypadá na člověku. Často se mi povede najít i ručně šité šaty nebo sukně, které jednoduše lépe padnou, jelikož byly zkonstruovány člověkem, který si na to dal čas. A co se týká kvality oblečení v sekáčích, tady se ve mně probouzí rohanská štítonoška. Tak kvalitní kousky, co se týká střihu, a hlavně složení materiálu, v H&M nebo Zara prostě nenajdete. Já to vím, protože jsem na složení látek trochu fašista a první věc, kterou udělám v obchodě je, že šáhnu po lístku, abych si přečetla podíl přírodních látek a plastů.

Tady mě uráží fakt, že všechny ty korporátní řetězce spíchnou rychlou jehlou nepadnoucí kabát z toho nejlevnějšího plastového materiálu a jsou schopni si za něj účtovat několik tisíc. Asi aby to vypadalo, že se jedná o kvalitu. A to dámy a pánové bez podšívky!

Jsem opravdu šťastná za secondhandy, kde můžu za necelou stovku najít kvalitní italský kabát plný vlny, kašmíru a hedvábí. Ano, je to tak. A hlavně má podšívku, protože já chci svou podšívku!

Závěrem bych chtěla říct, že nakupování v běžných obchodech z vás nedělá špatného člověka a nerada bych v někom probudila výše zmiňovaný pocit viny. To, proč jsem se rozhodla načnout téma oblečení z druhé ruky je proto, že jím sama žiju a že vím, jak zajímavé to pro další lidi je. Pokud se sekáčem chcete začít, začněte pomalu. Ať se vám nestane, že vás to po prvním pokusu odradí. Zajděte tam s kamarádkou nebo klidně sami, podívejte se na online sekáče nebo na různé bazárky na facebooku. Můžete klidně začít u dětského oblečení, než se pustíte do své skříně. Je mnoho způsobů, jak na to a je jedno, jaký si zvolíte. Začněte ale pomalu. Každý krok se počítá a žádný není příliš malý.

V dalších článcích se podíváme na témata swapů, výměny oblečení mezi kamarádkami, možnostmi šití si vlastní garderoby a také slow fashion tématiku.

S láskou, Pisatelka