počítá, co budou stát sgrafita......mi znělo v uších minulý týden při příjezdu do krásného jihočeského Krumlova. Pravda, nepřijela jsem tam za památkami, ale těm se v městské památkové rezervaci Unesco  nevyhnete, ani kdybyste chtěli. Počasí sice nebylo právě prázdninové, ale protože nesnáším velká horka a davy turistů, ani mi to nevadilo a tak jsem se v klidu  mohla projít kolem meandrů Vltavy, nakouknout do všech uliček a taky si prohlédnout před měsícem otevřený fotoatelier Josefa Seidla - vřele všem doporučuji, dýchne na Vás atmosféra počátku minulého století a i fotografie pořízené z části neuvěřitelných 140 tisíc dochovaných skleněných fotografických desek rozhodně stojí za shlédnutí.

Účel mojí cesty byl ale trochu jiný - letní košíkářská škola  Gábiny Markové, autorky několika původních knih o košíkářství, které znají všechni příznivci pedigu. Nebyla jsem za ní poprvé a opět mě nezklamala - nepřestávám žasnout, kolik toho má nastudováno hlavně o asijských technikách, které ve zdejších krajích nejsou příliš obvyklé. A tak to rozhodně byly přínosné 4 dny, díky kterým jsem se zase posunula o kousek dál a naučila se uplést dvojplášťový koš a  šikmou hexagonální vazbu s triaxiálním výpletem - ten jsem sice už uměla, ale na poněkud pravidelnějším tvaru. Důsledkem  nespavých nocí (není nad to,když jsou stěny z papíru a vedlejší ubytovaný neuvěřitelně chrápe ) pak byl kávový podnos, který mi včera zabavila kolegyně  v práci.

Zpáteční cestu do Brna jsem tentokrát zkusila nikoli přes Tábor jako obvykle, ale přes Jindřichův Hradec, kde bydlí moje dodavatelka dřevěných den. Nedalo mi to a zvedla jsem mobil....a díky ní, krásnému počasí a jejímu manželovi jsem se mohla prolítnout nad městem ve větroni. Jak by řekli Cimrmani..."byla to taková hezká tečka za tím naším večerem"..ehm,totiž dovolenou