Hned na začátku přiznávám - zákřeného obyvatele mnoha domácností s dvoupísmenným jménem, o kterém bude za chvíli řeč, jsem nevymyslela. Kdysi jsem o něm četla dokonalý fejeton, a utkvěl mi natolik, že jsem si jeho přítomnosti začala všímat i u nás. A skutečně bydlí u nás taky :-) Znáte ho? Jmenuje se Se.

Milan stojí u linky a hlásí "Se nám tu vylilo mlíko!" A kouká na bílou velkou louži, odkapávající z pracovní desky na stůl a na zem. No jo, je mi to jasné. To mlíko Se potřebovalo na vaření, a pak Se to mlíko neuklidilo. Zlotřilé Se! Ale nelze na něj svádět všechno. Nebyla pravda, že Se vylilo mlíko. Vylily ho zřejmě kočky, které pak ve zděšení vzaly roha.

"Mám to nějak utřit nebo něco?" No, zbytečná otázka. Ve vší úctě k mému muži mi je jasné, že ji pronesl jen proto, že se tou první oznamovací větou proflákl, že tu spoušť objevil, a bylo mu tak nějak blbý od toho jen tak odejít. Neumím si ani představit, že ho to nechám - na stole s nádobím a neuklizeným nákupem - opravdu utírat. Ale mně se taky nechce hned teď vstávat a stírat půl litru mlíka. Nakonec budu muset, ale nejdřív volím zásah čety nejpovolanějších: "Ne, zavolej kočky."

Naše kočky mlíko dostávají jen výjimečně, vím samozřejmě, že by jim to nemuselo dělat dobře - ale podělilo se jich víc, a nakonec to ani nezmákly všechno. Ale stáhly to z nejhoršího, takže se mi to při utírání nerozbíhalo zbytečně na všechny strany :-)

Mimochodem, bydlí u vás taky Se? U nás o něm víme skoro každý den - Se to rozbilo, Se to ztratilo... ale taky  Se neuklidilo,  Se nedalo prát prádlo :-) Se je vážně potvora!

PS: Ale někdy je uklidňující vědět, že ho máme. Znáte to - "to Se nějak udělá"... :-)