Králík filozofuje:

Lidem my králíci nemáme co závidět. Zatímco člověk se neustále lopotí z místa na místo, takže pak musí při nejslavnostnějších příležitostech zpívat Kde domov můj? a přitom musí neustále dokola přemýšlet, jaký je ten smysl jeho života, my králíci máme jasno.

Z králikárny skoro nevycházíme a za hranice dvorku se podíváme maximálně jednou v životě. A ten smysl králičího života? No ten je přeci ukryt v žebříčku se senem!

Jenom kdyby ten Azor tak neprudil...