Vždycky se mi líbily neobvyklé šperky. Nejvíc takové, které nemá nikdo jiný, tedy skutečné originály. Proto jsem před sedmi lety zkusila vyrábět šperky z minerálů a cínu. což byl pro mě nejdostupnější materiál.

Jako samouk už sedm let hledám a zkouším možnosti, jak s cínem pracovat, abych docílila svých představ.

Mám za to, že cín je materiál velmi živý, což ale taky obnáší skutečnost, že si velmi často dělá co chce a od tvůrce vyžaduje velkou trpělivost. Za zdánlivě jednoduše vypadajícím šperkem jsou hodiny času strávené při jeho zhotovení.

Základní kostra z drátků může být sebepečlivěji připravená, ale v momentě nanášení tekutého cínu se najednou prohýbá, stáčí a nespolupracuje. Namáhavé je to především u náušnic, kde bych chtěla docílit co největší přesnosti, ale to se mi prozatím nikdy nepodařilo. Takže i v páru je každá náušnice maličko jiná, samostatně originální.

U minerálů mě zaujaly hlavně surové kameny pro svoji autenticitu. Díky nim se ještě zvýrazní jedinečnost a originalita šperku. Někomu nepřesnosti vadí, má raději dokonalé, precizní provedení, ale já vnímám "nedokonalost" jako potvrzení ruční práce a originality.

Jsem moc ráda, že se najde i dost těch, které to mají stejné jako já!