Sedmero přikázání dobrého psaní… To první zní: „S vášní a otevřenou myslí čísti budeš!“


Na LinkedInu jsem vyrukovala s krátkým seriálem a teď ho nabídnu i na Fleru, protože tady taky hodně píšeme.

Jakkoli si myslím, že pohledy do „kuchyně“ mohou pobavit, ale nikoho „vařit“ nenaučí, díky Klukům v akci mívám všechny ingredience nachystané dopředu a OBČAS uvařím bez tradičního chaosu a fuck upů.

Nicméně věci, na které je potřeba talent, jako je tanec, zpěv, herectví, psaní či malování, podle mě naučit nejdou.

Leda na úrovni, která možná bude těšit tvůrce, maximálně laické, shovívavé a milující publikum.

Mě třeba přes veškerou snahu nikdo nenaučil tančit. A ti, kteří tvrdili, že roztančí i tropické dřevo guajak, se se mnou vždy loučili se slzou úlevy v oku.

Umím strojově odšlapat kubánské přerušení do cha-cha, ovšem nácvik této prosté krokové variace mi zabral dobu, kterou jiní potřebují na celý Star Dance.

Ale třeba jsem těžká DYStanečnice a možná je psaní snazší, co já vím...

Nevidím JENŽE U PSANÍ JE NA ROZDÍL OD JINÝCH UMĚNÍ JEDEN CHYTÁK!

To, že tančíte jako na sucho vytažená chobotice, které se navíc pletou chapadla, poznáte většinou sami.

Ovšem pod snůškou klišé (zejména u poezie) mívá autor zpravidla zakódovaný hluboký prožitek. Takže se nad svým záznamem znovu a znovu emočně rozechvívá, nicméně čtenáři nezprostředkuje nic víc než shluk otřele poskládaných písmen.

Vášnivě píšu od chvíle, co jsem překonala potíže s úhledností rukopisu. Klofat dvěma prsty na stroji jsem začala v jedenácti letech (klofu tak bohužel dodnes, i když v kadenci tatatatatata).

Stejně vášnivě a stejně dlouho čtu nekonečné stohy knih!

A obávám se, že jedno bez druhého nemůže fungovat.

Pokud nejste postiženi opravdu těžkou dysgrafií a dyslexií, při čtení rozkošatíte svou slovní zásobu, dostanete do oka nejen libozvučnost, plynutí a stavbu textu, ale i to, kam patří čárky a kde se píše jaké „i“. A že „objetí“ je opravdu něco úplně jiného než „obětí“.

Je-li pro vás psaní podobným ořechem (nejtvrdší je prý makadamový) jako pro mě tanec, lepší než se dlouhé hodiny mořit s nejistým výsledkem, je někoho si najmout.

Ale pokud se chcete v psaní zdokonalit, tak…

  Svítíčko sluní… čtěte!
  Svítíčko sluní… přemýšlejte nad tím, co se vám na přečteném líbí a co ne.
  Svítíčko sluní… zkuste napsat něco podobného.
  Svítíčko sluní… založte si nápadníček námětů a odposlechnutých zajímavostí.
  Svítíčko sluní… dejte své pokusy přečíst někomu jinému než milující babičce, která v životě nenapsala nic jiného než nákupní seznam.
  Svítíčko sluní… nestyďte se, ale počítejte s kritikou, ta vás posouvá dál.
  Svítíčko sluní… netrapte se mindráky, že mistři píšou lépe, ale učte se od nich.
  Svítíčko sluní… buďte trpěliví – třeba Květa Legátová vydala Želary až v 80 letech a byla to paráda!