Sedmero přikázání správného psaní – to čtvrté zní: „Text překynouti nenecháš a nepřeplácáš!“

U tohoto pokynu se trochu červenám. Připadám si totiž jako výherkyně soutěže v pojídání švestkových knedlíků, která s plným břichem hlásá střídmost.

Ale díky své nezměrné ukecanosti vím, že text nemusí vypadat jako vánočka zapomenutá v kynárně!

Když jsem začínala, byla mi „kuchyňská linka“ o rozměru 10 000 znaků malá. Nenáviděla jsem grafiky neochotné aspoň o kousíček roztáhnout rámeček a editory tvrdící, že lidi nečtou a 2 000 znaků mi musí stačit.

  Lidi fakt většinou nečtou a jak vidí nekonečnou kládu, zejména pokud je nezaujme lákavým začátkem, pídí po něčem fastfoodovějším.

  Textu pomáhá i přehledné členění. Pak nedopadne jako moje dvojctihodné koláče na fotografii, kterých měla být na jednom plechu zhruba třetina. Ovšem na rozdíl od únavného spečeného textu byly neuvěřitelně „čtivé“ a nestihly ani pořádně vychladnout.

  Velkou nevýhodou psavých začátečníků je tzv. „slovní průjem“, kdy jsou nezvladatelně puzeni vydat ze sebe všechno (také důvěrně znám, psací zácpa mě postihuje zřídka ).

  Dílo někdy vypadá vtipně a obsahuje spoustu neotřelých nápadů. Jenže jich tam bývá narváno tolik, že je text nepoživatelně překořeněný.

Nevím jak jiní psavci, ale já k psaní přistupuju jako k úklidu. Nepořádek hrnu bytem až do koupelny, kde ho definitivně utluču. V mezičase byt vypadá jako po řádění tajfunu.

Stejně tak kdo by dostal do ruky polotovar mého textu, bude se obávat o mé duševní zdraví. Ale tak dlouho ta kvanta znaků přehazuju, kombinuju, mažu a vybrušuju, až je hotovo. Někdy z díže těsta napeču víc kousků.

Jiní autoři oblepují promyšleně vystavěnou kostru, což začátečníkům doporučuju. V chaosu by se mohli ztratit. S představou, o čem to bude, odkud vycházím a kam mířím, se píše snáz.

Jak se nejlépe píše vám?