LinkedIn nepřetržitě mění algoritmus, takže dosahy slibně rozjetého seriálu začaly dramaticky klesat.

Protože většinou hledám chybu u sebe, řekla jsem si, že to nikoho nebaví, a scukla poslední tři díly do jednoho.

Teprve pak jsem se dozvěděla, že dosahy klesly všem.

Ale i při testování zdejšího čtenářstva vidím, že další díly buďto nejsou zábavné, nebo je sedm dílů moc.

Člověk se furt učí, ale kdybyste se potřebovali přiučit o psaní, máte to u mě v blogu jako ve spíži.

Pečlivě nachystaný seriál vypadal nadějně… Ale jak jsem přešla od slaniny ke kynutému těstu, zájem obecenstva dramaticky upadl .


Protože patřím k typu „pedagogů“ respektujících nezájem žactva (aneb „trychtýřem vám to do hlavy lejt nebudu!“), pro skalní „šprty“ jsem poslední tři přikázání shrnula do jednoho příspěvku:

☝ 5. přikázání: Jednotnou osobu, číslo a čas udržíš

Když pletete vánočku, taky z ní nezačnete motat velikonoční jidáše.

Je proto potřeba zvolit si osobu, číslo a čas, v němž budete psát a držet se jich. Týká se to článků (i když i tam se při používání 1. os. mn. č. můžete obrátit na čtenáře třeba otázkou „Co byste řekli tomu...“). Tam, kde zvolená osoba působí divně, lze použít jinou formulaci (často se stává…, lidé se mnohdy…).

Takže: Na těsto na vánočku potřebujeme… přidáme, vmícháme (potřebujete, přidáte, vmícháte…).


☝ 6. přikázání: Pořádek v textu udržíš a pravidly českého pravopisu říditi se budeš.

Pořádek znamená, že se budete držet tématu a posloupnosti děje a nepřeskakovat od míchání těsta k polevě. I když beletrie samozřejmě může začínat koncem a třeba od nálezu mrtvoly lze rozjet příběh, jak k vraždě došlo.

Než dílo pustíte z ruky, projeďte ho korekturou ve svém textovém editoru. Shody přísudků s podmětem a interpunkci nejspíš nevychytá, ale překlepy a jiné prasárny ano.

Zdejším nejistým psavcům nabízím možnost poslat text před uveřejněním, nejsem korektorka, ale z nejhoršího ho dostanu.

Odevzání či zveřejnění textu narvaného chybami je srovnatelné s vlasy v polévce.

☝ 7. přikázání: Témata a inspiraci si vždy poznamenáš.

Častým steskem začínajících blogerů je „Nevím, o čem mám psát“. Stačí jít všímavě dnem a zaznamenávat si zaslechnuté věty, zažité situace, nápady z pokeců s kamarády…

Za týden potkám i několik blogových témat. Ne ze všech jde hned vařit, ale ve spíži se nezkazí.

Inspirace je všude, třeba u zázvoru na fotce mi bylo jasné, k čemu poslouží.

 

Nicméně slibuju, že vás dlouho žádnou edukací mořit nebudu .