Máme konec ledna, před pár týdny skončil starý rok, začal nový a jak bývá zvykem, chtělo by to nějaké to předsevzetí. Už jsem dost stará na to, abych začala od 2.ledna chodit do fitka honit figuru nebo nedej Bože začala šetřit (to by nešlo, když to dělám skoro celý život). Daly by se vymyslet různý ptákoviny, ale já mám jeden problém, který jsem si předsevzala od Nového roku vyřešit. Zatím se mi to nedaří, hledám na něj lék, bič na tenhle nešvar, potřebuju vzít rozum do hrsti a co já vím, co všechno zapojit ABYCH:

NEČUMĚLA NA TU BLBOU TELEVIZI................

Večerní rituál je denně stejný, večeře u Televizních novin na jedničce, o půl můj drahý přepne na Novu, to už máme napapaná bříška, ve třičtvrtě se pokládám na levý bok, poloha vleže následuje do minutky. Za chviličku by to chtělo se něčím přikrýt, aby mi nebyla zimička, šup dečku přes sebe............no to je blaho. Ještě vnímám na Primě VIP zprávy, ty mi můj drahý dopřeje, ač tedy velmi nerad. Co prý na tom mám? No nemám na nich nic, jen sleduju, co má která hvězda na sobě, co sukýnky a šatičky a co si vzaly dnes holky naše hvězdné kolem krku. Kdo s kým o čem a kde, to je mi fakt úplně jedno. Jestli se fotila Agáta nahá na sněhu, jo, dobrý a jestli si zamkla jiná celebrita děťátko v autě, úplně ukradený. Ale ty hadýrky, ty chci vidět.

Takže se vracíme do děje. Ovladač samozřejmě třímá má lepší tříčtvtina (polovička by byla přece málo). A copak to dnes bude pane vrchní? Seriálek, samozrějmě! Na Jedničce, na Primičce na Novičce, jaký si račte přát? Jaký seriálek je nám libo!

Sprostý slova asi ne,....co? Tak tady je moje vzbouření, NECHCI KOUKAT NA SERIÁL, CHCI V TV NĚCO, něco.....dokument, film na Dvojce, prostě pane vrchní nějakou tu delikatesku, víme? 

Prd, víme! Jaká vzpoura vleže a pod dekou. Tak chvíli koukám, pak se mi začnou klížit očičká (jak říká pan Srstka, dlouhý Á na konci, prosím) no a do půl hodky spím jak mimino. Občas se proberu, to většinou, když si ke mně přijde přichrupnout Marie.

Jó Marie, Maruš, Miší, uhni ty káčo pitomá, Marúúúú, Mišiku, dej tu hlavu z tý misky ty nenažraná kozo!

Kdo že to je? Koza NEE, Maruš je naše čičina číslo DVĚ.

Takže Maruš přijde, lehle si na mě, není to tak často, tak se trochu proberu, začnu jí hladit a drbat, Maru si mi vleze skoro na hlavu a přede jak reklama na nějaký to jejich žrádlo. Začne mi strkat svojí hlavu do mojí hlavy a to je vrchol její extáze. Mojí taky, všude ve tváři chlupy, začnu smrkat a kýchat a tak madam odchází uražena lehnou si k mému drahému, když si já její přítomnosti patřičně nevážím.

No a já mám zase klídek a jedu dál. Je deset večet. Můj drahý v tento čas vstává uvědomněle od televize a pronáší ta významná slova" "Alenko, pojď spát!" Co tu asi dělám celou dobu, neee! Reaguju podrážděně a s vypětím všech sil. "Jo, já hned půjdu". Prd, ovladač do ruky, konečně je můj, šup najít něco pěknýho. Možná i něco zajímavého najdu, ale do deseti minut jsem opět tuhá. Probouzím se v rozpětí 23 a něco až 1 a něco. Rozumíme hodin. Už jsem se naučila při TV novinách odlíčit, pochopila jsem tuto nutnost, když vím, jak to se mnou dopadne.

Takže se probouzím, v TV jsou zase nějací jiní lidé než před chvíli, a i jiný děj, jak to? Jo děvenko, to už je další film, víš. Blbá, blbá, blbá. Zase tu chrápeš! Tak si vyčistím chrup a rychle do postele. Když jsem statečná, tak zvládnu ještě nějaký ten krémík.

Budíček je v 5 hodin.

A tak to frčí den po dni, týden po týdnu a jedu v tom už minimálně celý rok.

Hledám lék, možná vyměním závislost na spaní u televize za závislost napsat alespoň pár řádků na blogu, nelehnout, neusnou, nepokakat zase ten večer.

Je sobota večer. Můj drahý právě něco vyřešil v počítači, jen slyším od vedlejšího stolu, hergot, to jsem ale dobrej.

TAKY CHCI BEJT DOBRÁ!!!