vážně není sprosté slovo, i když tak trochu zní. Je to v užším slova smyslu umělecký sítotisk a pro mne a pro Peťku to bylo největší lákadlo, kvůli kterému jsme strávily začátek prázdnin v Uherském Hradišti. Stejně jako loni v Českém Krumlově jsem si to opravdu moc užila. Celý pobyt obnášel 60 vyučovacích hodin věnovaných nejen sítotisku, ale i možnosti vyzkoušet si další grafické techniky. Na fotografování nebylo v zápalu tvůrčího boje moc prostoru, ale pár fotek alespoň pro letmé přiblížení přeci jen mám.

Pak už jen  upevnit rám svorkami na tiskový stůl, nanést barvu, uchopit tříč...a tááááhnout....oklepat, nadzvihnout síto,vložit další papír...jde to jako po másle. První barva už se suší na sušáku a než se "našteluje" další matrice můžeme tisknout další.

Kromě síta jsme se pokoušeli zkrotit také velmi starou hlubotiskovou techniku - čarový lept - a také jednu "profláklou" techniku tisku z výšky, kterou si asi zkusil každý absolvent lidové školy umění - linoryt.

Destičku opatřenou krytem jsme opatrně proryli až na kov a potom vyleptali v kyselině dusičné. Směs mastixu , vosku a syrského asfaltu šla krásně stáhnout terpentýnem a pod ní se vyloupla vyleptaná kresba.

Pátek byl ve znamení rukou upatlaných od barev, satinýrky a vůně terpentýnu. Moc se mi líbil ten okamžik, kdy z lisu vyjede první tisk.

Z celého pobytu mám  moc dobrý pocit, nikdo z učitelů nám rozhodně nedával najevo, že jsme vlastně v podstatě jen banda zapálených amatérů (což jsme opravdu byli) a určitě se to odrazilo i v našich výtvorech. Na závěr tedy velký dík oběma dámám  - Dagmar Jahodové a  Kláře Popelkové - které  se s námi celý týden trápily.