Člověk se vlastně snaží naprosto zbytečně,ten na hoře to stejně udělá podle sebe a nic s tím nenaděláte.

     Velmi příjemné setkání v kavárně v prvním patře galerie Vaňkovka.Včas bez problému.Rozprava nad kávou uběhla velmi rychle,vše završeno fotografii vytvořenou v přilehlém parku na lavičce jen za zvuku šustícího padajícího listí a jemného cvaknutí závěrky fotoaparátu.Toto velmi milé setkání s naší oficiálně první zákaznicí se tak ve skutečnosti nestalo  A jak to teda vlastně bylo?

     Bylo to přesně v mém stylu.Fotoaparát ráno zůstal na botníku,protože káva nestihla včas dostat kofeinem obohacenou krev do mozku. Zatímco jsem měl vzít foťák  přemýšlel jsem jak si vyklidím v práci své věci,abych na nic nezapomněl.Na papírku mám poznačeno v pět hodin u krokodýla ve Vaňkovce.Ač je to k nevíře jsme tam s přítelkyní s hodinovím předstihem. V místní hladomorně ( MC Donald ) si zakupuji kávu.Jsme v očekávání oba nervózní,já teda víc,protože jsem včera vypálená fota na cédu nezkontroloval a tak vlastně nevím zda tam něco je.V duchu se tedy obracím na boha o pomoc,aby tam ty fota nějak dostal,pokud tam nejsou.Patnáct minut před schůzkou si sedne kousek od místa,kde s přítelkyní postáváme,žena.Ta by mohl být dle mého soudu onou zákaznicí říkám přítelkyni a marně se snažím vybavit fotografii na profilu.Opakuji si,že bude mít brýle,toto kritérium ona žena splňuje.Káva mi v pátrání po fotografii z profilu nepomohla,bůh nereaguje,prej jsem si to už dnes vybral.V šesté minutě před pátou se rozhoduji a jdu ke slečně,která tam sedí.V tu mi cestu zkříží další žena se slovy „Honza“? Mnou vybraný objekt se zatím ztratil v davu,ještě že jsem se neodhodlal dříve,byl by to klasický odpolední trapásek.Po představení to jde náhle rychle,předání obálky pár slov bokem a je to.Nezávislé osobě by se mohlo zdát,že došlo k předání něčeho super tajného Flér poštó mi pak od Lenky došlo,že tam ty fotografie byly a já slíbil,že na dalším případném setkání proběhne i posezení nad kávou 

S pozdravem Honza und Hanka.