Rozhodně nejsem příliš konzervativní typ člověka, někde ve mě stále dříme kus dítěte a občas vykukuje na svět....potom to ovšem stojí za to. Z unavené a možná občas i trochu přepracované maminky se naráz stává tak trochu cvok, který dokonale drží krok se svým tříletým čertíkem v jeho dětských lumpárnách. Ale co naplat, šílenosti mě prostě občas baví. Vymyslet kravinu a dobře se u toho pobavit, prozkoumat, jestli v bránici je všechno tak jak má být. Mé rybí nevyrovnané nálady se střídají s těmi, kdy mám potřebu pustit to dítě ve mě se pobavit - většinou říkám, že mám "blbou". Tedy náladu, kterou moc lidí nechápe a možná si občas myslí, že se baví s bláznem....no a když mě má "blbá" chytne při tvorbě, tak vznikají i celkem šílené věci: