Pozor všichni, nelekněte se! Dnes v poledne bude klid. Pravidelná zkouška sirén, která probíhá vždy v první středu v měsíci byla zrušena. Říkali to alespoň dnes ráno v rádiu. To je škody...

Prý je to kvůli setkání prezidentů mocností. Krom jejich tajných služeb, které tu pracují celoročně, tu teď operují taky početné ochranky. Tak asi abychom je nevyděsili a ony ve zmatku nezačaly střílet po civilním obyvatelstvu.

A co když se některá ze sirén během tak dlouhé odmlky porouchá a ve chvíli, kdy bude mět upozorňovat, se odmlčí? A na co že to vlastně ty sirény mají upozorňovat? A jak bychom na to měli v případě skutečné události reagovat? Víte? Nebo alespoň tušíte?

Jako Husákovo dítě jsem si prošel všemi brannými cvičeními a pochoďáky s plynovými maskami. Dodnes si pamatuju, že lehnout si máme hlavou od epicentra výbuchu...  S těmi "choboty" byla spousta legrace. A pláštěnky, igeliťáky na rukou a na nohou... Prostě "paráda".

Každá taková akce ve mě jako v dítku ale posílila obavy, aby ten ošklivej Brežněv, nebo Carter, či později Reagan, nezmáčknuli červenej čudlík a nerozpoutali peklo na zemi. V tom strachu jsem prožil celé dětství.

Díky následné povinné základní vojenské službě jsem pak ještě zbytečně ztratil 18 měsíců mládí. Možná proto všechno jsem si vypěstoval těžko překonatelný odpor k problematice poplachů i civilní ochrany.

A teď prostě nevím. Mám při zaznění sirén vítat letadla spřátelených armád, nebo vytánout sekeru a vyrazit ku Praze, či raději vyhledat kryt? A co když široko daleko nebude žádný kryt? Ozve se výbuch a budu mít klid...

Tak mi asi nezbyde, než spoléhat hlavně na to, že ty mocnosti budou mít v budoucnu rozum. 

What you about it, Mr. Medvedev?