Ráda bych napsala, že to začalo pozvolna, že jsem si to ani neuvědomila, ale nebylo to tak. Propadla jsem tomu hned první den, polapilo mě to celou a nechce mě to pustit. 

Přes první popletené pletací pokusy, ze kterých se mi zamotávaly prsty, ruce i všechny hlavy, ty původní i nově vzniklé,

přes zkušební šití na malém pidi šicím stroji za 50 korun z bazaru, na kterém se i povlak na polštář vytvářel 3 hodiny,

a taky přes zástěry, harémovky na doma (šité na dvakrát, protože jsem se na první špatně změřila) a tašku, ve které jsem dnes domů v pohodě dotáhla 9 knih z knihovny,

jsem se prošila až k panenkám.

A doma mám strašný nepořádek, protože není čas na mytí nádobí, muž je hladový, protože není čas na vaření, pes je nevrlý, protože není čas na venčení a já zase další volný večer strávím tím, že šiju hlavu pro panenku tak, aby vypadala opravdově. 

Jestli se zadaří, brzy se na Vás usměje na Fléru v plné kráse.