Mám krabici.

Opravuji: Měla jsem krabici. Plnou nejrůznějších papírů a udělátek, při jejichž pořizování tvořivá část mého já plesala. Tu a tam byl její obsah používán... tu k vytvoření přáníček, tam k dekoraci ledasčeho.

Minulý čas týkající se mého vlastnictví oné krabice je následkem mé cca 2 hodinové nepřítomnosti v centru rodinného dění. Pod tlakem termínu zkoušky z makroekonomie, odkázala jsem nezletilé dítko do otcovské péče a jala  se rozlousknout rozdíl mezi keynesiánským a monetaristickým přístupem k monetární politice.

Hlad, upřímně - spíše mlsná, mě časem dovedly do kuchyně, odkud se mi naskytl neuvěřitelný výhled na jídelní stůl.

NÉÉÉ, TUHLE  KRABICI NÉÉÉ.

ANI POHLED POD STůL NEBYL ZCELA OBVYKLÝ...

Provedla jsem bližší ohledání.... NÉÉÉ, I TEN S MOTÝLAMA????

..... NůŽKY STŘÍHAJÍ DOBŘE, JAK VIDNO....

Zkrátka: TVůRČÍ PROCES V PLNÉM PROUDU.

MAMINKO, PODÍVEJ SE, CO JSEM TI VYROBILA.... ZÁLOŽKY DO KNÍŽKY A JEŠTĚ PŘÁNÍČKO A TÁTOVI TYHLE DVĚ SRANDOVNÍ ZÁLOŽKY A PRO MÁŤU TYHLETY .... A JEŠTĚ UDĚLÁM ..... A..... A..... A...... .

.... A TO JSEM ALE ŠIKOVNÁ VYTVOŘITELKA, ŽE JO?  TO JSEM NAŠLA DOBROU KRABICI, VIĎ?

ANO, ANO, ANO..... jsi ta největší šikulka..... uff..... a srovnávám si v hlavě....vždyť přece krabice plná CELÝCH papírů není nic proti  štěstí téhle pětileté vytvořitelky.