Můj život se změnil. Během pár dnů. I když bych nevěřila, že je možné pocítit takový příval energie a inspirace, stalo se. A může za to kniha :-)

Jsou tomu tak dva týdny, kdy se ke mně dostala kniha japonky Marie Kondo Zázračný úklid - Pořádek jednou provždy. Do čtení jsem se pustila hned ve vlaku při cestě domů a hned druhý den - dřív, než jsem knihu vůbec dočetla - jsem začala s vyklízením. Bylo to přesně to, co jsem teď potřebovala. (Někdo by asi řekl, že to sedlo, jak pr*el na hrnec :-) ) A ono jo.

Pointou celé knihy je myšlenka, že problém není ve špatné organizaci věcí, ale jednoduše v tom, že jich má člověk moc. Idea to samozřejmě není nová, trend minimalismu už se nějakou chvíli šíří kolem, ale Marie Kondo k celé věci přistupuje trochu jinak, než jsme zvyklí. 

Nejspíš je to tím, že je to japonka a japonci jsou mistři v dokonalosti. Dělají celý život jednu jedinou věc, ale tu dělají naprosto perfektně bez sebemenší chybičky. (A ani to není dost dobré.) Kondo se úklidu věnuje prakticky od 5 let. Své dětsví trávila u časopisů pro hospodyňky a drobné z kasičky utrácela za nové a vychytanější úložné boxy. Zasvětila organizaci věcí naprosto celý svůj život a v Japonsku se na její úklidové poradenství čekají fronty. A jak jsem pochopila, tak její kniha se stala bestsellerem celosvětově. Časopis Time ji dokonce zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí tohoto roku. Za sebe můžu říct - mě ovlivnila.

Marie Kondo říká, že nám redukce věcí změní život. Já jí to věřím, cítím to na sobě od prvního rána, kdy jsem se probudila do "nového" pokoje. V čem to je? V tom nejdůležitejším, co je v knize mnohokrát opakováno - člověk si má nechat ty věci, které mu přináší radost. 

Představte si, že jste obklopeni pouze a jen tím, co ve vás opravdu vzbuzuje hlubokou radost, nadšení, jiskru a vášeň. Jak by to mohlo nezměnit život? Já sama jsem si to přirovnala k rýžování zlata. Po trpělivém protřásání a zbavování se nepotřebného člověk získá z kupky písku pár zrnek - ovšem zrnek drahocennějších než celé haldy písku. Zrnka, která člověk získá úklidem, nejsou zlatem, ale ještě cennějším pokladem - naším skutečným životem. 

Naše skutečné touhy, přání, vášně, náš niterný smysl života je schován ve věcech kolem nás. Ale v tom množství, které obvykle doma schraňujeme, se tyto poklady ztrácí a my je nevidíme. Pak chodíme všude okolo a říkáme - já nevím, co mám se svým životem dělat. Jsem tak zavalená problémy. Nic nestíhám. Jsem tak zmatená a vyčerpaná. Ztrácím inspiraci.

Teprve když každou věc (ano, opravdu každou) vezmete do ruky a v tichosti se na ni naladíte a zeptáte se sami sebe, co mi ta věc přináší, jaká je její role v mém životě, pak se naučíte rozeznávat, co pro vás má smysl a co ne. Opravdu tato věc symbolizuje život, jaký chci žít? Opravdu při pohledu na ni zaplanu radostí a chutí jít a žít svůj život? 

Obklopujeme se věcmi a nijak neuvažujeme nad tím, jaký vliv to má na náš život. Podle mého stojí za to se nad tím alespoň zamyslet. A tahle kniha je k tomu skvělým průvodcem.