Sláva! Moje obrazy se kradou!

Mé dva obrazy byly ukradeny neznámým pachatelem ze soukromé sbírky. Okradený majitel zavolal policii a hned poté i mě. Přinesla jsem fotografie obou obrazů a požádala jsem policistu aby zloději – pokud ho najdou – neubližovali, ale chovali se k němu jako k muži, který má vybraný vkus a cítění, možná je i vzdělán v oboru, kdo ví, možná je to chudý profesor dějin umění, kterého vyhodili z fakulty, protože měl jiný názor na umění. Poprosila jsem aby mě pokud možno hned zavolali, jestliže se jim ho podaří dopadnout. Toho člověka musím znát! V domě, v němž kradl, si vybral opravdu to nejlepší : obraz od známého portrétisty z druhé poloviny 19. století, krajinu od neméně slavného autora té doby, soupravu z míšeňského porcelánu, 300 let starý cínový talíř a karafu a světe div se: moje dva obrazy.
Cítím k tomu člověku, přestože je to muž pochybné morálky, velký obdiv a chci ho znát. Ráda bych ho představila několika galeristům, kteří moje obrazy považují za staromilské a nemoderní.
Můžete totiž veřejnost přesvědčit, že tři rezavé obruče opřené v rohu galerie jsou výrazem hledání umělcovy identity. Můžete obvinit každého z kulturní zaostalosti a ignorantství, jestliže s vámi netleská té nové performanci, kdy se umělec válí po zemi obalen hladkou moukou, aby se pak za zvuků uši rvoucí kakofonie vymočil na americkou vlajku. A můžete označit za hlupáka každého, kdo nepochopil tu skvostnou novou instalaci z nedopalků cigaret navršených známým umělcem do tvaru pyramidy na bedně ztlučené z OSB desek, instalaci, o které psaly všechny deníky a na jejíž vernisáži byla televize a nechyběly ani VIP osobnosti.
Ale zkuste, prosím, někoho přesvědčit, aby kvůli loupeži těchto skvostů riskoval šatlavu!
Ano, krade se jen to, co má nějakou hodnotu.
A tak mě napadá, jestli by se váženým výtvarným kritikem neměl stát někdo, kdo už má odsezeno nejméně deset let na Borech za krádeže obrazů.
Což na místo odcházejícího Knížáka jmenovat nějakého zkušeného recidivistu? Člověk, který v přítmí cizích pokojů dokáže rozpoznat, co je kvalitní umění, musí mít přinejmenším vkus a vyznat se.
Možná by se pak do galerií dostaly i obrazy, na které se dá dívat. A slovo umělec by znovu nabylo svůj původní význam: Že totiž umělcem je někdo, kdo umí svoje řemeslo a je nadán i čímsi navíc, co se v dobách antiky tak krásně nazývalo múzou.

Otištěno 2.4. 2010 v Lidových novinách

Oba obrazy můžete vidět zde a zde.