Fenomén anglosaských zemí už nějaký čas vydělává i v kontinentální Evropě, tedy i u nás. Svátek lásky tak můžeme slavit dvakrát v roce. V posledních letech se stává velmi komerční záležitostí s růžovými plyšáky a pompézními srdíčky. Kde je ale jeho počátek?

Ve starověkém Římě probíhaly oslavy Lupercalia, které se konaly 13-15. února, mladíci mimo jiné  běhali nazí v ulicích; přesné spojení ale není doloženo. Podle legendy je svátek slaven na počest Valentýna, který oddával mladé páry přes zákaz císaře Claudia II. (aby muži mohli kdykoliv odejít do války), nakonec se na to ale přišlo a 14. února byl popraven. Před svou smrtí stihnul Valentýn vyznat se v dopise své platonické lásce.

Díky Geoffrovi Chaucerovi a jeho dílu byl den spojován s romantikou, postupně se přidávali další autoři. Na začátku 19. století si zamilovaní začali posílat krásné valentýnky s krajkami.

ukázka starých valentýntek+ novodobý doma dělaný dort

Postupně se přešlo do masové produkce- v polovině 20. století si valentýnky začali posílat nejen milenci, ale i přátelé. Komerčnost se pořád zvedá a přibývá i kýčů... A svátek není doménou anglosaských zemí, ale rozšířil se po většině světa.

Ono neslavit je jedna věc, ano, je to komerční a strašné, ale přece jenom je milé když si vzpomenou. Nemůžu si odpustit klip.  Která z nás vlastně neocení růži a pozornost muže? Když si nebudeme kupovat červené plyšáky se srdíčky, může to být pěkný svátek. Hlavně nezapomeňte, že ten váš není bonbón a tričko s amorkem vážně neocení. Radši mu dejte něco praktického. To my oceníme šperky, květiny, čokoládu, oblečení, prádlo :D

Slavíte, neslavíte?