V noci fujavice, meluzína hvízdá, okna ve starém baráku bouchají, usnout se nedá. Bože, to zas bude ráno.

Ráno je v poledne, venku svítí sluníčko, zkrátka paráda. Honem vykapat červené oči, pytlíky od čaje na pytle pod očima, poštu do tašky a fofrem k autu. 

Dveře od dílny, která teď v zimě slouží jako hlavní vchod, přimrzly, nejdou otevřít. Asi to bude chtít větší sílu. Nic. Tak ramenem – trochu povolily. Aha, tak sníh tam vadí. Pár drbanců do dveří a pár modřin na rameni to spraví. No páni, kde je to slunce?

Tak zpět, honem nazout holiny, boty do druhé tašky a znovu ven. To zas bude dřina, než se očistí auto. Hlavně, že nemrzne.

Auto už má zase svoji tmavě modrou barvu, výjezd za pomoci lopaty se zdařil, otočení taky, leč nahoru do kopce to nejde a nejde a nejde. Sakra. Kašlat na to. To je ale blbej den. 

Návrat domů a hele, ono už zase svítí sluníčko. A ty rampouchy krásně tají. A je krásně bílo. Tak honem foťák, než zase začne fujavice…

Kat-jo, promiň, zítra to zkusím znovu…