Jsou skvělé všechny ty věci, které mi usnadňují práci nebo mě spojují s informacemi z celého světa, ale …

Mám dvě domácí kámošky, které si mě otočily kolem prstu. Jedna je trouba (parní) a druhá automatická pračka. Trouba je úžasná skvělá fantastická, ale jen to té doby, dokud nedojde k usazení vodního kamene. Odstranění vodního kamene je cyklus, který trvá dvě hodiny a během té doby si trouba několikrát hvízdne (tedy ona pípá, ale pořád a pořád), že něco potřebuje. Občas mi hodí hlášku, jestli chci spustit program odstranění vodního kamene a já nechci, protože si vždycky vybere ten nejblbější čas. Tak jsem dala NE jednou, podruhé a potřetí a když jsem pak potřebovala uvařit v páře knedlíky – samozřejmě už uhnětené a uplácané s tím, že za půl hodiny bude oběd – tak mi suše oznámila, že mám spustit program odstranění vodního kamene (žádné ANO/NE), vytáhnout si hrnec a sofort přivést vodu k varu, jinak bude oběd ve tři.

Pračka mě naopak nevolá vůbec. Prostě si po půlhodinovém vážení prádla jeho neustálým převalováním řekne, že je to moc těžký. Přijdu za dvě hodiny, abych ho pověsila a zjistím, že kámoška ještě ani nezačala. Jestli si myslíte, že si mě vycvičila až tak, že bych šla prádlo převážit a odebrat přebytečnou hmotnost, tak to zase ne. Prostě dám místo syntetiky bavlnu na 40 a tam jí najednou nevadí ani 8 kilo.

Ostatní domácí pomocníci jsou na mě celkem milí. Teda jednou mě vyškolil robotický vysavač. Dala jsem ho do dětského pokoje a zavřela dveře. Po nějaké chvíli jsem zjistila, že je nějak moc potichu. Šla jsem tedy zpátky do pokoje a zjistila, že ty dveře neotevřu. Mám jenom ten úplně obyč na sbírání prachu a schází mu senzory. Dokud do něčeho nenarazí, tak jede (už se brouček pokoušel odtlačit i lednici). No, a tak dojel ke dveřím (vedle kterých ale stojí regál s knihami) a když se pokoušel otočit (teda asi), zaháknul se o hranu dveří a prostě se tam zašprajcoval. Zkoušela jsem dveře alespoň pootevřít, ale nic, nešlo to víc než o centimetr. Nešlo mi ani dveře vysadit. Panebože, přece nebudu volat hasiče. Zavolala jsem manžela (měla jsem zavolat ty hasiče). Dvakrát jsem mu musela zopakovat, co se děje. Pak jsem pět minut čekala, až se přestane chechtat. Jo, je šikovnej, přežil vysavač i dveře, ale těch keců.

O televizi, mobilním telefonu, počítači apod. až příště. To bude na dlouho.