Miluji naše veselé rozhovory s Pospinkou. S nikým jiným se tak nenasměju. Za tu dobu, co se známe, (a známe se od narození, jsme totiž sestřenice), jsme si vytvořily svůj vlastní slang. Kromě speciálních výrazů, které se nám postupně dostaly do slovníku, máme neustálou snahu vytvářet nezvyklé a pokud možno žertovné formulace...
Třeba onehdy. Píšu jí: „Achjo, to mám zase náladu. Nic mi nejde, všechno se kazí a tak je to pořád dokola. A jde to jedno s druhým...“ a pokračuji v našem důvěrném rozhovoru. A ona na to: „No jo, to je zas ten tvůj začarovanec (rozumějte začarovaný kruh).“ No to je slovo. A je to tu zas – smích. My si to prostě neodpustíme ani u zcela seriózních debat...
Většinou v důsledku vyřešíme tak akorát velké kulové, ale - brečíce od smíchu - zaženeme chmury vždy a spolehlivě.
Nebo tento pátek. Povídám: „Mám v hlavě nápad, že bych udělala takovou svěží nominaci. Teď po tom dešti mě to tak inspiruje. Ale moc si nevím rady s názvem, chce to ňák doladit.“ A Pospinka: „Po dešti to všechno roste, má to plno síly a energie, rostlinky hezky bují...“ A já: „ ...všechno se to v té přírodě zvesela hemží.“ „Zvesela hemží, to je docela povedené, to bys měla použít.“ povídá mi Pospinka. A tak se ještě chvíli bavíme těmi veselými hemživými obraty...
A takto často vytvářím Top nominace, z emotivního přetlaku, je to taková lehká forma terapie. Dovolím si vám představit dvě, které vznikly v tom dobrém rozmaru. (A doufám, že se nominovaní nezlobí za zveřejnění výrobků.)
