...je srdíčko. Patří indiánskému jazyku "kečua", kterým hovoří andští indiáni v Peru. Je mazlivým označením dítěte. Půjčila jsem si toto půvabné  slovíčko pro pojmenování svých srdíček, kterými jsem v březnu, roku 2009 vstupovala na Flér,  od stejnojmenného projektu nadačního fondu Inka. Šéfuje mu úžasní paní Vilímková...

Ráda bych se, prostřednictvím tohoto blogu,  k některým srdíčkům vrátila a zcela přirozeně spojila jejich fotografie  spolu s dětmi, které jsme se svým bratrem nafotili  při našem putování  po čarokrásné zemi Peru...

Blog se bude tvarovat, vyvíjet , pulsovat, dýchat...zkrátka Žít a růst postupně...děkuju proto za trpělivost :)). 

Peru, únor/březen, 2007                                  

Fotografie dětí, Sonkoč, jsou pořízeny v Caňonu Colca, na jezeře Titicaca a ostatní pak v Andách.

V roce 2009 jsem se pak v červnu chystala na další cestu do Peru a keramická srdíčka, která zde prezentuji,  jsem původně vyráběla jen se záměrem dárečků pro místní děti. Nakonec nezůstalo "jen" u dětí...srdíčka jsou rozdrobena po celé naší trase :)).

...a jak se blížil datum odletu druhé návštěvy a dotýkání se země Peru, cítila jsem na sobě chuť a potřebu vložit do srdíček sdílené  pocity ... odkaz...proto nesou jména konkrétních míst (nejen)..

Peru, červen, 2009                                                                                                                                                                                                                

Ana Isabel  y sus padres.

Cuzco, Plaza de Armas

Cuzco, Paucartambo (Andy)      

Srdíčka, která se "narodila" krátce po příletu z Peru...   :-))         

Z barevných slavností,  Plaza de Armas, Cuzco

Tahle dvojice mladých lidí byla nádherná....obíhala jsem je s foťákem, páč jsem z nich nemohla spustit oči.  Mladému muži nebylo dobře, ono je hodně obtížné ustát ten maratón...kdy celý, několika kilometrový průvod od časného rána prochází městem, po několika metrech pak zastaví, přehraje celé, rituální představení s tancem a hudbou (každá skupinka se doprovází vlastními hudebními nástroji) a pokračuje dál, aby se to celé opět a znovu a znovu opakovalo. Vše pak vrcholí před hlavní tribunou s představiteli obce a církve a spolků...A partnerka toho chlapce ho úžasně motivovala, podporovala, hladila...Aniž jsem vyslovila prosbu (ona "visela" ve vzduchu ;-)  ),  najednou se oba otočili a věnovali mi tento krásný, všeříkající pohled...haló...milí lidé...děkuju :)).