Už dlouho se chystám zaznamenat něco málo z mého soukromí, ale pořád nějak nezbývá čas. Právě jsem napsala sáhodlouhý text a ten jsem si vlastní hloupostí smazala atak se už nebudu rozepisovat, protože už zase mám málo času...za chvilku se vzbudí moje malá pomocnice a hned to bude zase všechno o něco složitější. 

Když jsem se snažila nafotit košíček na pletení, Kristýnka (16 měsíců) se kolem mě neustále točila a všechno jí náramně zajímalo,

a tak jsem náhle měla v záběru hlavu, pak zase nenápadně odloženou ručičku na stolku...

a nebo ručku šmátralku sahající po jehlicích....

A tak je to vždy a se vším. Od jisté doby mám dva páry očí a dva páry rukou, ty menší a tmavší oči neustále těkají po předmětech, kde by co mohly ty menší ručičky zničit, zašmodrchat, rozthat, přemístit, zašantročit, schovat (nejlépa za gauč, pod polštáře a pod koberec), rozmotat, zamotat, vyvléknou,navléknout....no prostě jak nejlépe škodit!

I přes to je to má největší láska!!!!!

Ahoj!K. a K.