V předchozí blogu jste se mohli dočíst kterak jsme k bíglíkovi přišli. No vlastně úplně normálně jako většina ostatních lidí :-)

Najednou jsme měli doma štěndo, ale co s ním? První noc byla celkem v pohodě, zase nic tak zvláštního se nedělo. RASTY dostal pelíšek do ložnice a spokojeně v něm spinkal. "Fíha, že bysme měli to štěstí a měli bezproblémové štěndo?" Ó jak jsme se spletli .

Další noci byly ve znamení neustálého úklidu. RASTY střídavě zvracel a kadil a čůral. Kdo měl doma někdy štěndo, určitě si to dokáže živě představit...

Z malého štěněte pomalu rostl psí puberťák. Páníček P. každý den při návratu z práce hledal kde a co zase "zařvalo". Jednou to byla "jen" rozkousaná pantofle, jindy poškrábaná zeď, roztrhaný pelíšek. Nejlepší zábavou bylo přesazování fíkusu. Byl to velký fíkus, který byl ve velkém květináči a několik větví bylo přivázaných ke stropu. Naštěstí!!! Jinak by se milý fíkus skácel k zemi. Takhle RASTYho řádění vydržel celkem beze šrámu .

Nejlepší výkon byla roztrhaná sedačka. Tam se teda vážně vyřádil. A já jako hodná panička to všechno zašila a za týden to bylo znova. (pozn. fotka teda nic moc, foceno mobilem, ale myslím, že dostatečně dokumentuje tu pohromu ).

Jinak abych ho pořád jen nepomlouvala. Byl taky někdy moooc hodný. Naučil se brzy čistotě, začal chodit na cvičák a dělal nám samou radost. Od toho ty naše mazlíčky přece máme, ne? Přijďte si o nich poklábosit do klubu Psi - pejsci - mazlíčci...

RASTY byl také cestovatelem. Byl s námi v Chorvatsku, kde si to parádně užil. Při prvním ochutnání slané vody se tedy zhnuseně otřepal, nechápal proč má ležet na pláži a také se našlo pár protivných spolurekreantů, kteří zřejmě neměli pejsky moc v lásce. Ale jinak to byla nezapomenutelná dovolená .

A jak to bylo dál? Po přestěhování do Prahy se začaly dít zase jiné věci, ale to snad někdy příště ...