Víte, že tyhle krásné nepravidelné linie ve spaltovaném dřevě, jsou ve skutečnosti teritoriální hranice nakreslené různými koloniemi hub, které takto brání své zdroje?

Často se tu rozplývám nad "spaltovaným" dřevem, jehož nádherná kresba vzniká postupným prorůstáním dřeva houbami, které se dřevem živí. Nestane se to ale přes noc, ani za týden. Na druhou stranu, když se houba pustí do dřeva na delší dobu, dřevo ztratí soudružnost a nenávratně se rozpadne.

Vychytat správnou dobu spaltování je spíš náhoda do které vstupují další faktory jako vlhkost, teplota a světlo. Hodně vody, tak akorát tepla, co nejméně světla a houba začne "kreslit" - vypouštět látky, kterými dřevo rozkládá a bere si z něj jednoduché živiny pro svůj růst. Důležité je proces spaltování včas zastavit - vysušit a dát na světlo dřív, než stihne houba dřevo poškodit.

Tak, až v lese, při houbaření, narazíte na známou, jedlou hlívu ústřičnou, nechte mi tam kousek, aby mi do toho dřeva, na kterém roste, něco hezkého nakreslila :)

Vracím dřevo k vám domů.