S rozmachem zpracování drahých kovů a kamenů se naše civilizace posunula ve šperkařství podstatně dál, než tomu bylo v pravěku. Zlom nastal právě s rozvojem umění zpracování drahých kovů a drahých kamenů.  Tak jako vzrůstala obliba šperků, tak také narůstal počet řemeslníků, kteří se jejich výrobou zabývali, hodně z nich se proto specializovalo pouze na šperky a ti toto řemeslo dovedli téměř k dokonalosti.

Nejznámější a nejkrásnější mistrovská díla pocházejí ze starého Egypta z dob faraonů, kdy byly v hrobkách nalezeny úžasné poklady. Nejpoužívanějším materiálem ve Starém Egyptě bylo jednoznačně zlato, tím se ovšem mohl zdobit jenom faraón a jeho žena, zlato bylo považováno za něco božského a symbolizovalo věčnost, moc a mimořádné bohatství.  Později se zlatem mohli zdobit i hodnostáři a kněží. Kromě zlata bylo k výrobě využíváno stříbro, drahé kameny a barevné sklo.

Důkazem obliby drahých kamenů byly Kleopatřiny smaragdové doly v Egyptě, kde se tyto velmi vzácné drahokamy těžily, nejen sama Kleopatra měla tyto zelené drahokamy velmi v oblibě. Hojně bylo využíváno i dalších drahých kamenů, zejména lazuritu, který byl pravděpodobně dovážen z území dnešního Afghánistánu, kde se nachází na velmi bohatých nalezištích dodnes. Malachit byl zase velmi pravděpodobně dovážen až z území dnešního Ruska, v oblibě byly i acháty, jaspisy, safíry, rubíny, a zejména tyrkys a diamanty. 

Drahé kameny a to zejména lazurit a malachit se drtily na prach, míchaly se s oleji, obohacovali se o další příměsi. Tato směs se používala jako předchůdce dnešního make-upu. 

Pro egyptské faraony byl jedním ze základních šperků límcové okruží, náramky a amulet, který nosili zavěšený na prsou. Měl ochranou moc a byl to výsadně královský šperk. Náramky se zdobili jak muži, tak ženy, zato nákotníky byly ozdoby jen pro ženy. U egyptských šperků je typický znak symetrie a ornamenty, jejichž význam byl úzce spjat s hieroglyfickým písmem.

Prakticky každý drahý kámen měl svoji imitaci. Každá barva měla svůj význam. Šperky se v Egyptě vyráběly především ve velkých dílnách, které byly součástí chrámů nebo paláců.

Náhrdelníky byly vyráběny ze zlata, kamenů nebo keramiky a měly válcový, kulatý, vřetenovitý nebo diskový tvar a byly použity v několika řadách, přičemž se barvy pravidelně střídaly. Náhrdelníky se vyráběly ve dvou hlavních tvarech. První tvar, menat, byl nošen výhradně faraóny. Mnohem rozšířenější byl usekh, měl tvar supa. Symboly, které měly svoje názvy a jejich význam byl úzce spojen se symbolikou hieroglyfického písma. Jednalo se o symboly náboženského kultu faraónů a bohů a kultu smrti.

Egyptské šperkařství je typické striktní symetrií, u korálků potom pravidelným opakováním tvarů a barev.

To, jak šperky tehdy ve Starém Egyptě vypadaly, bylo ale ovlivňováno i jinými kulturami – důkazem toho jsou náušnice, které se v klasické egyptské výrobě nevyráběly.

Důkazem pozdějšího vlivu cizích kultur je pokrývka hlavy, která pokrývala skoro celé vlasy. Byla vyrobena ze zlatých disků rozetovitého tvaru a síťoviny. Cizí vliv za vlády posledních dynastií vzrůstal, později hlavně příchodem Řeků... 

O šperkařství starého Řecka snad zase někdy příště...