Znáte to. Každý tvůrčí člověk potřebuje prostor na osobní nepořádek i pořádek. Moc ráda nahlížím do různých dílniček i ateliérů - do úžasných ispirativních světů, které lákají k probádání. Jen se ponořit...

...a pokud chcete na kafíčko, můžete nakouknout ke mě.

Nevím jak vy, ale já svůj stálý prostor zatím nemám - a to mě dnes přivedlo k úsměvnému pozastavení. Z improvizované dílny v malé vodní elektrárně mě vyhnal mráz do další improvizované dílny. Ta už souvisí s nadpisem, ale rozhodně ne s plotnou - dokud na sobě nemám svou oblíbenou pracovní košili, soustavnou činnost v kuchyni nevykonávám :)

Když k nám jde návštěva a ve dveřích jí hlásím, ať se nerozhlíží, že mám v kuchyni nepořádek, není to žádná zbloudilá fráze. Vítejte v naprosto nepoetickém a zarážejícím místě, kde pod rouškou zimních dnů a nesouhlasných poznámek rodiny vznikají nové klacíčkové kousky. Pro vás :)

V podhorském dvoupatrovém rodinném domku žijí pospolu tři lidé a kromě jiného sdílí jen jednu kuchyni. A právě druhá, stará a nepoužívaná, se stala cílem mé postupné výrobní invaze.

Na počátku byl tvrdý nesouhlas hlavy rodiny - a má série jednorázových, naprosto tajných akcí. Poté jsem začala prohlubovat toleranci ostatních drobnějšími, nenápadnými ručními pracemi. Když už byl proces v kuchyni v patřičné fázi - všude klacíky, brusné papíry, vrtáky, pilníky, pilky, provázky, oleje a zase klacíky - malá stolní bruska, původní kámen úrazu, nikoho nevyvedla z míry. A je to. Nyní můžu prohlásit, že jsem doma úspěšně = oficiálně - přeměnila kuchyňskou linku na linku výrobní! :)

A po krátké podzimní pauze můžu pokračovat.

Na začátku linky klacíky řežu. Pak přijde na řadu bruska - a... jéje. Místo slíbeného kafe na servírovacím dřevěném tácku čekají jen předpřipravené klacíkové korálky... zachráním to cukrem a mlékem? :) Do obroušených korálků pak vrtám dírky a končím u dřezu - kde klacíky napouštím olejem a nechávám schnout. Funguje to parádně.

Zatímco doma si nejspíš myslí, že bych se měla stydět, rozhodla jsem se o mé "kuchařské" kariéře napsat článek jako pozvbuzení pro všechny z vás, co si své místečko také stále ještě hledáte. Určitě mi dáte za pravdu, že nadšení je důležitější než všechny ateliéry dohromady a také je to jedna z nejúčinnějších cest, jak se k nim nakonec přes všechno výtvarné nepohodlí dopracovat.

Ať se vám daří! :)