Už to bude bezmála deset let, co jsem si poprvé vyzkoušela výrobu šperků technikou měkkého pájení. Na jednom kurzu lehaného skla jsem si z malého barevného střepu vyrobila první přívěsek a tam začala moje závislost:-)

U pájky jsem seděla každou volnou chvilku.....úplně první nositelkou mých výtvorů jsem byla já sama. Byla a stále jsem nadšená z toho, že si můžu vyrobit šperky přímo ke konkrétnímu oblečení nebo na nejrůznější příležitosti:-)

Šperky jsem nejprve obdarovávala svoje kamarádky, kamarádky kamarádek a postupně se dostala do fáze, kdy už jsem nemohla jen rozdávat, protože nebylo kde brát peníze na nákup materiálu. Zkusila jsem prodej zde na Fleru, nejrůznějších prodejních akcích a byla mile překvapena odezvou.

Po mateřské jsem si otevřela ve Znojmě první ateliér, kde jsem šperky nejen prodávala, ale před zraky zvědavých zákazníků i vyráběla.

Jsem společenský člověk a co si budeme povídat obchůdek se šperky není místo, které člověk navštěvuje každý den......a tak jsem začala dělat kurzy výroby cínovaných šperků. Na nich jsem za ta léta potkala nepřeberné množství zajímavých lidí a zažila a na každém novém kurzu stále zažívání příjemné hodiny s lidmi naladěnými na stejnou notu. Když jsem nedávno jen tak pro zajímavost zapátrala ve starých emailech a flerových objednávkách došla jsem k číslu 356........mám velikou radost, že mnohé z těchto kurzistek a dokonce i kurzistů tvoří dál, ať už pro radost nebo se jim cínování stalo dokonce zaměstnáním, stejně jako mně.

Jednou mi někdo řekl: “Ty to všechny naučiš a pak sama nic neprodáš.” Já tenkrát z legrace odpověděla, že si naopak “vyrábím” šikovné dodavatele originálních šperků do mého obchůdku. Netušila jsem tehdy, že se legrace brzy promění ve skutečnost. 

Přesně včera to byly čtyři roky, kdy jsem se synem Adámkem jela houkající sanitkou do brněnské Dětské nemocnice, kde nám den na to lékaři sdělili, že se nejedná o nachlazení, ale leukémii. Dětská onkologie a později Transplantační jednotka motolské nemocnice se stala na více než rok naším domovem. 

Právě v té době jsem nemusela svůj obchůdek zavřít jen díky šikovným absolventkám mých kurzů.......O pár let později, kdy jsem se k mému milovanému šperkaření mohla vrátit jsem si naplno uvědomila, jaké je to neskutečné štěstí dělat práci, která Vás baví a do které se každý den těšíte.....díky které poznáte stejně naladěné lidi. 

Mám radost sledovat tady na Fleru nebo na sociálních sítích jejich tvorbu i zájem zákazníků o jejich výtvory......

Je to sen, který se stal skutečností a já jsem za to neskutečně vděčná.

V době kdy Adámek onemocněl, byly v plném proudu přípravy na první pobyt u moře, na kterém jsme měli nejen relaxovat, ale také tvořit šperky. Osud to nakonec zařídil jinak a já si na toto tajné přání musela pár let počkat.

Splnilo se poprvé minulý rok a vypadá to, že letos v září budeme šperkovat u Jaderského moře zase.

Nepatřím mezi ty, kteří dokáží na dovolené jen ležet na pláži.   

Miluju moře, léto, ale ideální dovolená je pro mě sedět někde ve stínu, cítit vůni moře, slyšet jeho vlny, přitom mít v ruce pájku:-) a občas si odběhnout do těch vln pro osvěžení:-)

Díky jednomu olomouckému středisku pro využití volného času, kde jsem dříve dělávala kurzy, si mohu splnit i tento dávný sen a mám radost, že ho mohu splnit i někomu dalšímu. Apartmánový dům, kde bydlíme je pár desítek metrů od moře, v jeho suterénu je jídelna a díky plné penzi se nemusíme zdržovat přípravou jídla. Jen vytáhneme pájky z elektriky, jdeme na oběd, večeři, na pláž. 

Večer si oblékneme šaty a jako dámy..... navíc ozdobené šperky vlastní výroby, vyrážíme na promenádu, kafčo, výbornou zmrzku nebo víno do centra Pakoštane - malebného letoviska kousek od Šibeniku. Letos navíc v září, kdy nebudou úměrná letní horka a všude davy turistů.....