Jak jsem slíbila, tak také činím... Mám tu pro vás pokračování seriálu Sportem ku zdraví!
Již včera jsem ve svém "mycím" blogu naznačila, že můj zběsilý větrací den měl pokračování. Ano měl, a to ryze sportovní...
Zhruba půl hodiny poté, co jsem dokončila svůj moderní čtyřboj u okna, jsem se rozhodla, že když máme tak krásné počasí, je potřeba jej řádně využít a udělat něco pro své zdraví - tentokrát nejen tělesné, ale i duševní. Jak jsem totiž někde četla, tak mytí oken vydá za sportovní dopoledne na atletickém stadionu... Nicméně vyplavení endorfinů se bohužel při máchání hadrem a obtěžování žabiček nedostavuje a jediný skvělý pocit, který zažíváte, je: konečně to mám z krku. Netvrdím, že tomuto pocitu se něco vyrovná... ale endorfiny jsou endorfiny a ty Vám nevyplaví ani ta nejlepší čokoláda...
Když si Luuthien pakovala "svých pár švestek" na vydařené návštěvě, přinesla jsem si svůj plavecký arzenál a začala se převlékat.... Ano přiznávám, plavky jsem si oblékla v soukromí, ale u zbytku už byla i Lucka a myslím, že se nestačila divit. A jelikož právě dorazivší manžel neměl nic lepšího na práci, měla jsem i tentokrát o dokumentaristu postaráno...
Nebudu Vás zdržovat zdlouhavým vyprávěním o tom, jak strašně jsem se unavila, když jsem si musela obléct neoprenové ponožky, které jsou ultratěsné - ostatně jako všechno neoprenové vybavení (jinak by to nesloužilo svému účelu, že?). Ani tím, jak jsem málem způsobila infarkt několika kolemjdoucím na břehu rybníku, když mě viděli lézt do vody, zatímco se chumlali do svých péřových bund, čepic a rukavic...natož tím, jak mi málem zmrznul pes... Myslím, že všechno Vám osvětlí následující snímky...
A propos... Lucka se raději nechala odvézt domů...přeci jen přiznala, že na některé věci má až příliš slabý žaludek...
A tady nás máte...
Příprava na výkon. Ty výrazy jsou 100% autentické! Tyhle ponožky jsou fakt za trest! Ale co, hřejou...
Příjezd k Boleveckému rybníku... Archie se děsil jen toho, že by zůstal v autě a neměl tak příležitost ukázat kolemjdoucím fenkám, co je za chlapáka...
Oblékání... obzvlášť ta kukla mi dává vždycky zabrat - podobnost pózy při nasazování kukly s jinou činností je čistě náhodná!!!
Do boje s živlem! Celková doba plavání cca 20 minut. Pánové na loděnici, kolem které jsem plavala, málem vypadli z okna. Tak velkou kachničku asi opravdu v březnu nečekali.
Archiemu se moc nechtělo, ale nakonec ho přesvědčil klacek, letící do vody... Přála bych vám vidět ten výraz v jeho očích... Něco jako: "klacéééék!!! Přece ho tam nenechám!" Následoval skok do vody s rozběhem... Příště dostane za uši! Se ani neosmělil...
Jeho první letošní plavání stálo za to a budiž mu k dobru fakt, že mi stále stačí! Ale musela jsem ho nechat vyhrát - přetahovat se s ním ve vodě o klacek není nejbezpečnější zábavou - minimálně pro ten neopren - psí drápy totiž umí dělat "krásné" větrací otvory...
Idylka na závěr... Nutno dodat, že největší potlesk si zaslouží Archie - ten totiž neopren neměl...
Na závěr pár doplňujících informací:
Ačkoliv to na fotkách není patrné, foukal ledový vítr, že by psa nevyhnal... a my se koupali...
Tohle doma nezkoušejte - alespoň bez pořádného vybavení... Já bych bez toho neoprenu taky nešla - nejsem americký akční hrdina, ale Nef z Lipna.
Po návratu domů jsem se převlékla a šla plavat do bazénu - přeci jen jsem si potřebovala po tom tréninku trochu odpočinout a užít si vody, která je minimálně o 20°C teplejší.
No posuďte sami... není tohle lepší než mytí oken???
