O mistryni felinoterapie.

V nemocnici, jenž na první pohled působila jako poliklinika třetí třídy s kluzkými kachličkami na podlaze a stařeckým puchem vycházejícím z nažloutlých, linem obalených schodů, měli tajné podzemní patro. O tomto patře věděli pouze zasvěcení, neboť se obávalo, že mohou přijít síly ignorace, chamtivosti a jiných synonym popisující farmaceutické firmy a tajemství se zmocnit.

A co bylo tímto tajemstvím? Převáželi se sem pacienti nemocných a zlomených srdcí. Hlavní hvězdou doktorů zde byla kočka, jenž dovedla propojit své srdce se srdcem ochořelého a vyrovnat bolístku stejně tak, jako když vyrovnává starou váhu se dvěma miskami, každá po straně. Po pacientovi si vždy na čas odpočinula, aby nabrala odčerpanou energii či zahodila hrubost, kterou do sebe při procesu kolikrát nasála.

Špitál s postupným nárůstem lidské zodpovědnosti za své činy s důsledkem na vlastní zdraví přestal být potřeba a kočku čekala zasloužená dovolená.