Co má být, to bude…

Asi před měsícem jsem zatoužila po staré skříni, co jsem kolem ní chodila po půdě jako dítě, když jsem šla věšet prádlo…

Manžel ji nechtěl, že je na rozbití. Ovšem Jedelanka v ní viděla kus kořenů, cítila z ní kouzlo… Skříň přistála doma na zahradě těsně před Silvestrem. Já se rozhodla, že když je počasí jarní, nebudu přeci čekat s renovací do jara. Vytáhla jsem wapku, otevřela skříň a vymývala nánosy prachu…

Najednou jsem zůstala koukat… v každém rohu skříně drátovaný věšák. Já zavýskla radostí…

KOUZLO BYLO TU… věšáky ze staré drátenické tvorby…  pevný, silný, zdobivý, užitkový. Přesně taková byla stará dráteničina…

Budete se s nimi setkávat i Vy v mém krámku na Fler.cz...

Budu nich fotit své výrobky...

Zde najdete i spoustu věšáčků zase z mé tvorby.

Hned jsem se začala pídit a zjišťovat, jak je skříň stará, s otázkou v očích:

„ Někdo z naší rodiny byl dráteník?“

Odpověď nemám, snad se ji ani nedozvím, neb z tátovy strany moc lidí už bohužel nežije, vč. mého táty.  Jen vím, že skříň je po jeho babičce, tedy kolem roku 1900…

Jsem šťastná, vím a cítím, že skříň měla být tu, že ji opravím a bude tu s námi bydlet. Bude mi inspirací, zahřeje mě každým pohledem… Vím a cítím, že i já jdu tou správnou cestou... ♥

I taková je cesta předků… díky, že jste tu byli a nechali stopy... na zemi i v našich srdcích, poznamenali naše duše… ♥