Drahé dámy a milí páni, 

před nedávnem jsem držela v rukou vybledlou fotografii starého písmáka. Byla založena v deskách kroniky, života úhledně vepsaného mezi řádky. Jeho tvář  se nezadržitelně ztrácela v odstínech sépiové a slonové kosti.

Stála jsem v domě, kde čas spočinul někdy kolem roku 1900. Malby na stěnách byly dělány ručně a malíř si jen někde vypomohl šablonou. Barvy vlhkem dávno zkorodovaly do šeda a olivově zelena, růžová dozrála ke kraplaku a umbře. Kolem kachlových kamen se leskly saze jakoby přepudrované grafitem. Vyhřezlé kameny z rozpraskané omítky spolu s podlahou a prachem zanechávaly v prostoru typický odér. Pavouci si stavěli svá velkoměsta kolem rámů zaprášených grafik... Chyběla zástěra přehozená přes židli, stará mísa, co se rozbila při stěhování a já plakala jako bych přišla o přítele. Jen tu měchačku na sníh, co se pořád příčí v šufleti (...čemu asi?...), pořád mám... 

Necháme-li nepořádek dostatečně dlouho uležet, vznikne zvláštní řád. Génius loci se vyvaloval na starých novinách, věda, že ode mne mu úklid nehrozí. Šibalsky pomrkával a ukazoval na ty nejkrásnější kousky.

Vrátily se ke mně Staré časy, které spolehlivě ukonejší všechny pochybnosti a vynesou mě do nadhledu odžitého. Hledám-li fotografie ve sbírkách, antikvariátech nebo starobylostech,mohu se nechat unést a příběh si sama vysnít. V klenbách kamenného stavení jsem však v koutě zahlédla mizející tváře a uvědomila si, že je možné oživit vzpomínku.

Jestliže máte fotografii, která není pouze zapomenutou relikvií na dně komody, nebo obrázek bytosti, která je vám drahá a potřebujete podporu a zastavení, ráda se stanu součástí vašeho příběhu. Mohu vám vytvořit šperk, snad i přenašeč... Náhrdelník, brož nebo náramek, jež s vámi bude propojen intimním poutem napříč časem. Budu neskonale vděčná za takový druh tvorby...

S úctou Rounien