Staré věci mají v sobě zvláštního ducha.

Na starou půdu, po starých rozvrzaných schodech, přidržujíc se starého viklajícího zábradlí, stoupám v očekávání. Na každé půdě  se může skýtat spousta krásných, samozřejmě starých zapomenutých věcí. A já na jednu právě teď jdu.

Jsem vždycky vzrušená. Je tam spousta věcí, ale také spousta zvířat. I ty mám ráda, jen se mě nemusí dotýkat.  Pavoučci a různé havěti. Střeží poklad. Poklad, který tam je po několik generací.

Vidím sluneční paprsek, který se skulinkou skrze škvírku v trámu dostal dovnitř.  Osvětluje pouze malou část. Ostatní je zahaleno v tajemství. Přiznám se, trochu se bojím.  Jenže!!! Já mám úlovku, který si nakonec rozsvítím. Ha. A scéna se mění.

Poklady. Odhalují se, když na ně mířím, přímím světlem. Krabice pečlivě obalený pavučinami. Otevírám jednu krabici za druhou a nemůžu se nabažit. Takových kousků, nádherných. Šedivé  knihy. Šedivé od prachu, stářím a  vybledlé sluncem, jež tak nádherně voní. Jejich vzhled nemá vliv na funkčnost.  Nebo třeba staré sešity, skleničky, různí roboti, lampy s nádherným designem, doplňky a v  neposlední řadě oblečení.  Jsem úchyl.......... Ale to tak voní. Jakoby zatuchlina….

 Nemůžu se udržet.

Takže konečně k věci. Proč vyhazovat staré věci a kupovat nové, které plní tu stejnou funkci.

Jen trochu vdechnout život..... Setřít prach, trochu upravit a  .....

To se  snažím dělat a právě teď i  říct.

Staré látky, vzory i střihy je potřeba využít….

Máte-li někdo staré kusy po tetě, babičce, prababičce či praprapra…. i po dědovi a nevíte co s nimi, poradím a společně upravíme, popřípadě vezmu či odkoupím… si pro vlastní účel.