Staré pověsti české inspirovaly soutěžící ze všech regionů naší země. Finálové výrobky můžete vidět v anketě-blogu. A zde si můžete přečíst i pár vět o dané pověsti.

 "Uvnitř hory odpočívá vojsko, které čeká, až bude českému národu nejhůře. Jeho velitelem je sám patron země České svatý Václav. Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že se studánka přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře tzv. Veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod vedením patrona české země vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír." Více se dočtete v popisu výrobku samotné autorky.

  ... a vyvedl svůj lid na horu, jež dodnes sluje Říp, řka: "Pohleďte, to je ta země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající, tady zůstaneme."

 "Hle, vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká!"

 "Jak bílá hvězda svítí šerem lip,

jak bílé mlhy vlají závoje,

jak bledé zlato vlasy tekou jí

na vonná roucha střbrem protkaná..."

(Julius Zeyer: Vyšehrad - Libuše)

 Postava kata se jako červená nit vyskytuje v mnoha pověstěch. Většina hrdinů je uvězněna (Dalibor), zajata a odsouzena k smrti (Horymír, kutnohorští havíři, Jánošík). Někdy hrdinové vyváznou ať odvážným skokem s hradeb na koni nebo milostí za hru na housle, ale jindy jsou bez milosti popraveni....

...Když pak cestu dokonali a již již přicházeli k Vyšehradu, vyšla jim Libuše vstříc v stříbrolesklé čelence, se vzácnými koraly jantaru a chalcedonu na bílém hrdle...

Alois Jirásek: O Přemyslovi, Staré pověsti české

  S úžasem hleděly kněžny na něj i na jeho břímě: na divokého, živého kance, kterého drže za hrotité boltce, nesl na zádech břichem vzhůru.
Mladý ten lovec bez oštěpu, s mečem u širokého pásu v pochvě zaraženým, v obuvi zablácené i na přiléhavých nohavicích všechen bahnem postříkaný, nesl hrozné to břímě jako lehký měch. Kráčel pevně a jistě, nohy se mu netřásly, aniž krok mu vázl.

Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/alois-jirasek/o-bivoji-stare-povesti-ceske.html#ixzz3njZZVWMX

  "Kůň se počal velmi čerstvě obraceti a skoky veliké činiti. Kníže z oken vyhlédav se velmi divil. Když po druhé Horymíř zavejskal, kůň pod ním od jedné brány bradové až k druhé skok učinil. A přišlo třetí zavejsknutí a Horymírův pokyn: ‚Nuže, Šemíku, vzhůru!’" Kupodivu, nejenom Horymír se Šemíkem, ale i Šemík s Horymírem plynně komunikoval: "Kůň jemu odpověďal: ‚Pane, drž se!’" A vtom: "Vtom učinil skok přes všecky zdi hradové až na druhou stranu řeky Vltavy." (Václav Hájek z Libočan, Kronika)

 "Když pak slunce na své dráze stanulo nejvýše, záříc na osení vlnící se po širých lánech a na luka bujně kvetoucí, oslavovali všude posvátný čas slunovratu. Noc před nejdelším dnem byla jim divoplodnou. Kvítí její rosou skropené nabývalo čarovné moci, věští i hojivé, i chránilo jako černobýl, máti všeho koření, před běsy a zlými duchy, přemocnými zvláště té tajemné noci, i před vědmami, jež se rojily na chlumech i v setmělých doupatech."

A. Jirásek, Staré pověsi české / O Čechovi

Pověst nás zavádí do doby po smrti krále Svatopluka, kdy si Moravané za svého krále vybrali panovníka, spravedlivého chropyňského zemana. Ten se však místo panování oddával radovánkám. Na jeho nákladný život mu nestačily peníze z pokladnice, a tak ukládal lidem čím dál více daní. Nepomohla ani přímluva jeho manželky, kterou za její opovážlivost vyhnal ze zámku. Ukryla se v ječmenném poli, kde porodila chlapce. Podle místa narození dostal jméno Ječmínek a lidé ho i s královnou ukryli před rozezleným králem. Ten královnu s dítětem marně hledal. Setkal se pouze s poustevníkem, který se na něj slovy Aloise Jiráska rozhněval: ,,Pro své hříchy a viny nejsi hoden své ušlechtilé manželky a svého syna. Ten napraví, co jsi pokazil. Jako ty jsi zkázou moravské země, bude on jejím požehnáním a spásou. Jako tobě klnou, jemu budou žehnati. Věz, že ho nenajdeš ani neuvidíš." Poustevník zároveň vyřkl i tato všem dobře známá slova: ,,Zjeví se a přijde, až vlast moravská bude nejhůře sklíčena svými nepřáteli. Až se bude zdáti, že nastává zhouba jejímu lidu, tenkráte přijde Ječmínek s velikou mocí, zažene nepřátely a osvobodí Moravu od cizího jařma."

 "Hradiště, které se nachází asi 6km od Kladna, je podle archeologických nálezů skutečným územím, které je spjato s věštbou kněžny Libuše. Tak to uvádí i Kosmova kronika."

  "Libuše byla českou kněžnou, manželkou Přemysla Oráče. Soudila sváry a spory mezi lidmi.Když na ni sestoupil věštecký duch, předpovídala lidem budoucnost."

  "Staroslovanský kouzelný přívěsek Libušiny starší sestry, kouzelnice Tety. Jedinou nenápadnou ozdobou je kulička broskvového měsíčního kamene, který by neměl chybět v žádném ženském amuletu."