Před měsícem jsem našla na našem internátu inzerát, kde hledalo hospicové centrum dobrovolníky k seniorům. Shodou okolností je centrum hospicového centra naproti našemu intru, takže jsem slečně zavolala a přišla. Včera jsem byla poprvé na nutném školení, kde jsem se seznámila se super lidmi.

Dnes jsem po škole chvátala na intr, hodila si tašku na postel a šla do centra, odkud jsme s Alenkou a Karlem odjeli do domova důchodců. Mají tam 150 důchodců, takže fofr. Bohužel nejde oběhat všechny babičky a dědy, takže my dobrovolníci většinou chodíme k těm, co mají omezený nebo žádný pohyb. Navštívily jsme s Alenkou 4 babičky během 2 hodin a moc jsem si to užila.

Každá má jiný osud, ale jedno mají společné. Radost, když za nimi někdo přijde Popovídaly jsme si, já se s nimi seznámila a příště se na ně moc těším.

Pak jsme šly do jídelny, kde Karel hrál na kytaru a kolem stolu sedělo pár starých pánů a zpívalo, nebo si jen tak broukalo. Jeden se zvedl a šel ke mně, hned mi podal ruku, objal mě a představil se. To bylo taky milý 

Měla jsem strašnou radost, když jsem zjistila, že těm starým lidem můžu zpestřit život. Jsem moc ráda, že jsem plakátek s inzerátem našla. Vím, že poznám mnoho nových lidí a navíc, víte jak to nabije energií?

To, že někomu uděláte radost? Mám se dnes ještě učit účetnictví a veřejnou správu, ale vůbec mi to nevadí, protože jsem nadšená ze staroušků.  

Akorát jedna věc mě mrzí. Z celé Jihlavy, která má 50 000 obyvatel se jim přihlásily jen 3 dobrovolnice včetně mě. Lidská lhostejnost je strašná věc........