Ovládáte recept na šťatsné manželství ?Taky si to už 24 let myslím.Ale když mě ten „můj drahý“ rozpálí doběla a není to právě v ložnici,vidím před očima zámeckou sbírku loveckých zbraní.

Celý život jsem se řídila pravidlem – o důležitých věcech jsme se vždy dokázali dohodnout a kvůli ptákovině se nehádám.

Ale roky ubíhají a s nimi přibývá maličkostí,které nám najednou vadí.Prostě to,co nám ve dvaceti připadalo jako sladké a roztomilé,má o dvacet let později nálepku s obrázkem nebezpečné třaskaviny.Tchyně to řeší všechápajícím úsměvem a odchodem pro úklidové prostředky,v malém bytě to je na Nobelovu cenu za mír,já mám výbušnější povahu.Dříve jsem zmizela ve sklepě a vybíjela si vztek na dříví se sekyrkou v ruce,ale moderní technika u nás tento nástroj poslala do muzea. A tak se na pár dní měním v nášlapnou minu a přemýšlím,jak se z toho co nejdřív dostat.

Uklízet po vzoru tchyně,nebo si jít koupit něco na sebe a mít neskutečně narvané skříně jako moje máma ?

Pak si „pustím“ před očima film jménem Život.Vzpomenu si na všechno co jsme spolu prožili,a řeknu si,že mu ještě jednou,ale opravdu už jen jednou,udělím milost a zabiju až příště.

Jo,a jdu si koupit něco na sebe.