Fler BLOG | Zdever / STÍNY ATLANTIKU

Moře.

V jeho neuchopitelnosti se rodí neustálá snaha dávat jeho podobám formu, hledat jeho tajemství a odkrývat to, co je za pohybující se masou vody.

Jako inspirace umělců je to téma nekonečné a věčné. Malíři třídí jeho barvy a tvary, hudebníci čerpají ze zvuků valících se vln a slova básníků prozrazují světy moří, které jsou zrakům vzdálené.

Moje zásadní zkušenost s mořem se odehrála v roce 2005 ve Francii. Odjela jsem na stáž do Lorientu /Ecole Supérieure d´Art de Lorient/, k břehům Atlantského oceánu. V jeho blízkosti jsem strávila necelé čtyři měsíce.

Byla jsem naprosto fascinována pohybující se masou vody. Jejím zvukem, slanou vůní, rychle se měnícími barvami a pocitem toho, že v mé blízkosti je nezkrotná mocná síla řízená přírodními zákony.

Podnikala jsem každodenní vycházky, abych jí byla co nejblíže, a zaznamenávala její podoby. Vytvořila jsem tam velké množství skic, kreseb, akvarelů, psala jsem si deník, fotila....

V tomto příspěvku bych se s Vámi ráda o tento zážitek pomocí obrazů podělila.

Během prvního měsíce pobytu probíhal seznamovací proces s novým prostředím.

Podnikala jsem několikakilometrové procházky po pobřeží, nechala do sebe prosycovat svěží vzduch a ukládala do sebe vše nové, co mi moře poskytovalo. Vznikaly menší akvarelové skici z okolí pláží od Larmor po Guidel.

LORIENT -Larmor pláž, akvarel, 21 x 29,5 cm

LORIENT - v blízkosti Fort Bloquè, akvarel, 21 x 29,5 cm

LORIENT - Port de Pêche, kresba tuší, 21 x 29,5 cm

Guidel pláž, akvarel, 21 x 29,5 cm

Pobřeží v okolí Lorientu je dosti variabilní. Střídají se zde různě tvarované skalnaté výběžky s jemným odlišně barevným pískem. Barvy se zde mění velmi rychle, v závislosti na počasí je zde možné spatřit širokou paletu odstínů v naprosto nečekaných kombinacích.

Deník 19.3. 2005: "...pak znovu pláž. Slunce je červené a moře bílé. Klidné.Malé černé vlnky. Dvojí šumění: jedno rozbíjející se o kamení, druhé si šeptá s pískem a vrací se do moře. Ticho.Lidé se ztratili. (Návraty domů)…"

Deník 31.3. 2005: "Jinak dnes jsem vyjela v 7 h směr GUIDEL. Krásné ráno. Obloha do růžova, moře celé stříbrné, velké až k břehům zalité – rozlité. Postupně vychází slunce, napravo i nalevo opar. Vpravo v hustém bloku, vlevo jemně se vypařující z vln. Málo lidí. Ve vzduchu jakoby bylo léto. Moře vonělo. ……"

LORIENT, Guidel pláž, akvarel, 29,5 x 41,5 cm

Za nejmagičtější místo v tomto úseku považuji malý ostrov Fort Bloquè s pevností vystavěnou v 18. století. Tento ostrov leží jen pár stovek metrů od břehu a přístupová cesta se k němu otvírá pouze při odlivu. Stejně tak jako je toto místo krásné, tak je i nebezpečné. Moře odhaluje cestu a vtahuje k tomu na ostrov vstoupit. Tam člověk snadno zapomíná na včasný návrat k pevnině a voda se ujímá moci…..

Fort Bloquè, akvarel, 21 x 29,5 cm

Deník 26.3. 2005: "Dlouhý den, náročný, plný. Jeden z mála. Klidný začátek, sobotní ráno. Odjela Michel na 11 h letadlem. Snídaně buchta. Venku sluníčko, teplo, modré tričko, sv. modrá tenká mikina, šedá mikina, později fialověvínový svetr. Ćervené tepláky, tenisky.

Vyjely jsme směr Guidel Plage. Původně jsem chtěla vystoupit s Evou na tom místě se zelení, ale odjela jsem rovnou na Guidel. Chtěla jsem to sejít shora, byl tam posledně krásný vhled na oceán. Cestu jsem i z Guidel našla dobře, ale byla taková mlha, že nebylo vidět absolutně nic. Jen slyšet. Sešla jsem to tedy dolů. Oceán byl bílý. Všude bílo. Mlha. Sykot, hukot. Vln.

Vyšla jsem si to dál, směrem k Fort Bloquè. Šlo to rychle, okolí jsem jakoby pod tou mlhou vůbec nepoznávala. Oceán byl daleko a přicházelo jen rozlité vlnění nízké, šedé. Pak jedno místo, kde vyšlo sluníčko. Písek ve vlnách lemovaný třpytkami. Kameny útesové, tmavě hnědá-černá. Droboučcí bílí ptáčci. Poskakovali. V mlze se rozpouští okolí kolem, písek, tráva, silnice. Jemně fialová.

U Fort Bloquè plné slunce. Cesta široká ale dlouhé vlny. Jen co jsem to obešla a chvíli postála, cesta se zavalila vodou. Naskočil strach, už jsem věděla, že je pozdě. Bylo zle. Vlny velké, rychlé. Na boso a do vody. Ke konci nával vln, voda až po stehna, nevím kam šlapu, odřená pravá noha do krve. Trochu. Tenisky v rukách, srdce až v krku. Klepu se. Cesta bosky. Příjemná po písku… "

V blízkosti Fort Bloquè, akvarel, 21 x 29,5 cm

Za nejkrásnější a zároveň nejdivočejší kousek pobřeží v okolí Lorientu bych označila Kaolinovou pláž. Vlny zde byly vždy velké a silné, při bouřlivém počasí dosahovaly až několika metrů. Na tomto místě byly také k vidění ty nejkouzelnější barevné efekty ve spojení s horizontem.

LORIENT, Kaolínová pláž, akvarel, 29,5 x 41,5 cm

Deník 30.3. 2005: "Na obzoru tmavě modrý pruh, směrem dopředu moře dozelena. Trocha slunce, stříbrné cáry. Bílá mořská pěna, vlny mísící se s pískem. Trocha zelené s hnědou, jako obrázek od Kerrochu postříkaný solí. Nebe u obzoru žlutošedorůžovofialové, směrem nahoru tmavne – šedomodrá. Celé je to v jemném oparu."

LORIENT, Kaolínová pláž, akvarel, 29,5 x 41,5 cm

Nejtajuplnějším místem mimo pobřeží se stalo pro mne rozsáhlé prostranství nazývané "CIMETIERE DE BATEAUX" - „Pohřebiště starých vraků“. Leží v blízkosti vesnice Lanester.

Na řece Le Blavet je tam ukotveno přibližně 28 lodních vraků v různém stupni rozkladu. Vraky jsou zde rozsety přibližně v délce 1,5 km. Pokud se tam člověk vydá na celý den, je svědkem toho, jak kostry vraků pokryté mořskými řasami zakotvené v nánosech bahna zaplavuje voda a mění tím celý ráz místa. Vážnou a tajuplnou atmosféru místa dokresluje zvláštní druh ticha, které tam proudí vzduchem.

CIMETIERE DE BATEAUX, tuš + tempera, 50 x 70 cm

V měsíci květnu se mi pak naskytla možnost strávit čtrnáct dní na ostrově Ile de Groix, vzdáleném jen několik námořních mil od Lorientu. Je to malý ostrov dlouhý osm a široký v některých částech jen dva kilometry. Nebylo tam problémem dostat se do neobvyklého bodu, kdy nahlížíte na vodní masu ne zepředu, ale zprava i zleva.

Ile de Groix, akvarel, 20 x 40 cm

OKO ATLANTIKU, Ile de Groix, akvarel, 20 x 40 cm

Ile de Groix, modrá tuš, 50 x 70 cm

Ile de Groix, tempera, tuš, olejová křída, zrnka písku z Ile de Groix, 42 x 59 cm.

K největším pozoruhodnostem tohoto ostrova patří pláž s jemným bílým pískem Les Grands Sables, která každý rok ze sebe postupuje nepatrný kousek moři a pomalu se tím vytrácí.

Les Grands Sables, akvarel, 7 x 29,5 cm

Čas na Ile de Groix jsem strávila intenzivní prácí. Přibližně polovina z celkového počtu zhotovených skic za celý pobyt vznikla právě tam.

Ile de Groix, akvarel, tempera na papíře, 24 x 29 cm

Ile de Groix, pěna, akvarel, 21 x 59 cm

Vedle nového rázu morfologické struktury útesů mne tam nejvíce zaujaly opuštěné schránky mořských živočichů, jejich minimalistické spodobnění.

Schránky mořských živočichů, tuš na papíře

To bylo krátké shrnutí mého pobytu....

Po návratu domů mi ještě nějakou dobu vystupovaly ze vzpomínek pocity spojené s oceánem. Proto jsem se často vracela k pořízeným skicám i sesbíraným předmětům z pláží. Čerpala jsem z nich inspiraci pro své obrazy a o rok později jsem podle nich vytvořila sérií obrazů s názvem Stíny Atlantiku.

Z velkého množství různorodých skic jsem vybrala několik předloh. Záměrně jsem je vybrala tak, aby se každá vztahovala k jinému místu, k jiné podobě oceánu samého. Nešlo mi o jejich přesné přemalování ale sloužily mi pouze k oživení vzpomínek.

Stíny Atlantiku, 67 x 290 cm, akryl, olej, plátno, 2006

Stíny Atlantiku, 67 x 290 cm, akryl, plátno, 2006

Stíny Atlantiku, 67 x 290 cm, akryl, olej, plátno, 2006

Celá práce byla zhotovena venku na plátnech o velikosti 67 x 290 cm. Tyto našepsovaná plátna nebyla připevněna na rám, volně jsem je položila na podložku ležící na zemi a na ně malovala. Začínala jsem vždy akrylovou barvou, některé pak dokončila barvami olejovými. Tímto způsobem vzniklo 10 obrazů.

Při naskládání na sebe se jimi dá listovat jako v deníku....

Soubor obrazů Stíny Atlantiku vznikl v červnu 2006. To znamená rok po přímém kontaktu s oceánem.

Byl to pro mne tedy takový pokus,

pokus o návrat do míst tajemna mohutné přírodní síly,

pokus oživit stíny.

Zdenka Verešová, Lorient 2005