Eskymáckou vesnicí obchází strach. V ponurých zledovatělých uličkách nepotkáte po setmění ani živáčka, sem tam se v nich mihne jen toulavý mrož, očichávající zbytky strašáků z dušičkových oslav.

Eskymácké ženy by se měly těšit na nastávající adventní čas, zdobit svá obydlí do zlaté a stříbrné, provonět vesnici cukrovím a horkým punčem. Místo toho najdete všude po vesnici jen tlející dýňové strašáky se zlověstnými výrazy a pahýly vyhořelých svíček ve ztmenělé krajině plné stínů.

Dveře i okna igloo jsou pevně zavřená, za zataženými závěsy se občas mihne světlo a postava vyhlížející do temné krajiny. Ale vždy jen na malinký okamžik, vždyť tajemné bytosti, stíny a strašidla jen čekají na příležitost, aby se mohli vloudit dovnitř a připravit tak eskymáckou vesnici o dalšího obyvatele.

Nejdříve začali mizet ti nejstarší obyvatelé, členové a potomci zakládajících rodin. Další Eskymáci pak následovali, najednou, náhle a beze stopy. Zmizel dokonce i jediný eskymácký muž!

Kdo bude další, koho si stíny odnesou? Nebo se s pomocí nových obyvatel podaří prokletí prolomit a v blížícím se vánočním čase bude vesnice zářit a třyptit se nejen čerstvým sněhem?

V klubu Polární záře jsme tentokrát tvořili na téma STRAŠÍ NÁM VE VĚŽI

Budeme rádi, když nám pomůžete rozhodnout, které tři výrobky jsou ty nej...